Hayffie story√

17.část

Opravdu není příjemné žít ve strachu. Celý den jsem jako na trní. Bojím se. Strašně se bojím. Jak o sebe tak o Haymitche. Katniss není člověk co si nechá jen tak něco líbit.

"Effie sedni si."řekne Haymitch. Je zjevně znuděn mým stálým přecházením po místnosti. Na chvilku se zastavím. Do očích se mi znovu nahrnou slzy. Haymitch mě chytne za ruku a stáhne k sobě do klína. Koušu se do rtu, abych zadržela slzy. Haymitch mě pohladí po vlasech. Položím si hlavu na jeho hruď a nechávám se od něj hladit ve vlasech.

Slzy dosáhnou své hranice a já začnu plakat.

"No tak. Ššš. Effie bude to dobrý. Zvládneme to."

Snažím se vzlykat tiše a nedělat tak Haymitchovi starosti. Chci domů. S Haymitchem. Tam by na nás nemohla.

"Chci domů Haymitchi."

"Ještě pár dní a pojedeme domů."

"Spolu?"

"Ano."

Ja vim je to kratke, ale doufam ze to tak moc nevadi. Co si o tom myslite? I hope you like it. xo Jull