Hayffie story√

2.část

Haymitch se opírá do zvonku.

Co tu dělá ? A jak mě sakra našel. Sjede mě pohled od zdola nahoru. Musím nad tím protočit očima.

"To je teda přivítání"zabručí a strhne mě do objetí. Hned se z jeho objetí vyprostím.

"Co tu děláš?"

"Zmizela jsi bez rozloučení. Nikdo nevěďel kam. Chyběla jsi mi."

Nad poslední větou se ušklíbnu.

"No tak už si mě viděl tak sbohem."zavřu dveře, ale strčí tam nohu. Má větší sílu takže se bez problému pustí dovnitř.

"Tohle je násilné vniknutí mohla bych na tebe zavolat mírotvorce."

"Posluš si zlatíčko."mávne nad tím rukou a jde do obývacího pokoje. Následuji ho.

"Tvoje snoubenka o tom ví?"

"Nemusí věďet vše co dělám."

"Že to říkáš zrovna teď."

Otočí se na mě.

"Effie..."udělá krok ke mně. Couvnu."Omlouvám se, že jsem se tě tenkrát nezastal. Měl jsem."

"Teď už je pozdě." otočím hlavu a zavřu oči, abych potlačila slzy.

Ucítím dotek na tváři. Sjede po krku až k lemu ručníku.

"Tohle nosíš často?"zeptá se s úsměvem a jemně zatáhne za ručník. Kdybych ho nechytla sklouzl by ze mně na zem.

"Ne"poodstoupím od něj.

Oblízne si rty a nepatrně zakroutí hlavou.

"Asi by jsi měl jít..."ukážu na dveře.

"Jo"řekne a jde ke dveřím. Jdu za ním.

Sáhne po klice, ale pak se zastaví a otočí se na mě.

"Effie"

"Ano?"

"Dnes je večírek pro vítěze. Bylo by hezké tě tam vidět. Přijdeš?"

"No...já nevím."

"Jsi zvaná."

"Tak dobře."

"Tak večer" usměje se a odejde.

"Večer zašeptám a na tváři se mi objeví ůsměv, který se snažím potlačit.

Tak dalsi kapitola!:) Psala jsem ji ve skole tak se omlouvam za chyby. Vecer pridam urcite dalsi.:)  Pokud budete chtit. Tak co si o tom myslite? Co se asi stane na vecirku a pujde tam Effie vubec? I hope you like it.