Muž se pomalu přibližoval ke schované dvojci, když mu najednou zazvonil telefon.
"Už jsi na místě?"
"Ano, jak přesně ta věc vypadá?"
"Je to malý medailonek ze stříbra. Má tvar vlčí hlavy a místo očí má dva modré drahokami."
"K čemu ho vlastně potřebujete?"
"Za přihlouplý dotazy tě neplatím! A navíc to je osobní! Jediné co ti můžu říct je to, že je velmi důležitý."
"Rozumím pane."
Osoba na druhé straně telefonu zavěsila a neznámý si povzdychl: "Idiot...no nic, jdu hledat." Následně na to se rozešel na opačnou stranu, pryč od Stilese a Isaaca.
"Tak tohle bylo těsný." vypustil Stiles z plyc přebytečný vzduch, který ani nevěděl že zadržoval. "Nezapomeň, že se ještě odtud musíme dostat." "No jo no...."
Nejbližší možná úniková cesta byla od chlapecké dvojce vzdálená asi 15 metrů, ale k jejích štěstí (ale možná i smůle) vedla pod nízkými tribunami. Když byl muž dostatečně daleko od nich a byl otočený tak, že je ani periferním viděním nemohl spatřit, rozběhl se Isaac pod tribunu směrem k východu a hned v závěsu za ním si to pelášil tiše jak liška rozklepaný Stiles.
Mladý beta už vyběhl východem ze hřiště ven, když v tu chvíli si všiml, že jeho lidský společník za ním neběží. Stiles si totiž při běhu za Isaacem všimnul něčeho lesklého, co leželo pod nejpřednější tribunou. Byl to již zmiňovaný medailon.
Tak je tady po tisíci letech zase nová kapitola. Je to sice kratší (opět), ale zase se hned teď vrhnu do psaní další nové kapitoly, která vyjde nejpozději během zítřka. Také můžete v blízké době očekávat novou knihu. ;)
STAI LEGGENDO
Spi Sladce
FanfictionV posledních několika týdnech jsem nemyslel na nic jiného, než na ten jeho rošťácký úsměv, zelené oči připomínající husté lesy ve kterých bloudím jen se do nich podívám, jeho kudrnaté kaštanové vlasy, jeho dokonale obličejové rysi, na jeho Vůní přip...
