Po asi 10 minutové cestě jeepem dorazili k lacrossovému hřišti BHHS. Oba dva došli mlčky k tribunám a rozhlédli se, jestli jsou na hřišti sami. Kupodivu ano. Stiles by čekal, že tam bude někdo ze strážníku nasazen na hlídku, kdyby náhodou se tam objevil pachatel, ale nakonec tedy ne.
Isaac přišel blíže ke svému lidskému společníkovi, naklonil se a zašeptá mu do ucha: ,,Pozor Červená Karkulko, ať tě vlk, nesežere." A s drobným úšklebkem na tváři se pomalu odtáhl. Když Stiles cítil jeho dech na svém krku, malinko se zachvěl, ale jinak na sobě nedal nic znát. Pak se otočil a řekl: ,,Neboj Vlčku, já ti nenaletím." A úšklebek mu oplatil.
,,Konec laškování, jdeme hledat." prohlásil po chvíli trapného ticha a zírání jeden na druhého beta a zmizel pod tribunami.
Stiles tam ještě chvíli mlčky stál, ale nakonec pod tribunami zmizel také.
Už to tam prohledávali hodnou chvíli, ale stále žadné stopy. Bylo to, jako by ten pachatel nebyl ani z masa a kostí, ale nějaký duch. Duchové po sobě přece stopy nezanechávají. Nemám pravdu?
Mlčky dále hledali nějaké to vodítko, co by je zavedlo k onomu kriminálníkovi. Stiles už byl trochu zoufalý a Isaac začínal pomalu ale jistě dostávat depresi z toho, jak nedokázal i se svými vlkodlačími smysly nic najít. Najednou ale něco zaslechl. Byly to něčí pomalu se přibližující kroky. Mladý beta okamžitě popadl Stilese za ruku a schoval se s ním v náruči do tmavého výklenku ve zdi za tribunou. ,,C-co to děláš?" zahučel na něj tázavě od hlavy až k patě rudý Stiles. ,,Psst...Buď potichu, zaslechl jsem něčí kroky." pošeptal mu do ucha Isaac.
Najednou se na hřišti zjevila něčí silueta. Podle stylu chůze a tvaru postavy to zřejmě byl muž... vysoký a svalnatý muž.....
ČTEŠ
Spi Sladce
FanfictionV posledních několika týdnech jsem nemyslel na nic jiného, než na ten jeho rošťácký úsměv, zelené oči připomínající husté lesy ve kterých bloudím jen se do nich podívám, jeho kudrnaté kaštanové vlasy, jeho dokonale obličejové rysi, na jeho Vůní přip...
