What One Night Can Do

Neperte se prosím...

,,Vstávejte vy dva." Budil nás někdo. ,,Jdi doprdele." Hodil po něm Kuba polštář.

,,Stázi. Kubalda se ztratil." Obrátil se na mě. ,,Tomáši, víš, že mi to je úplně u prdele." Zakňučela jsem.

,,Ale on nikde není." Křikl zase Tomáš.
,,Mně je to jedno." Hodila jsem po něm polštář.

,,Nech nás." Obejmul mě Kuba. V tu chvíli do pokoje vtrhli Šimon, Bartošák a... Říha?!

,,Stázi, ty si s ním chodila. Znáš ho dobře." Sedl si na postel Říha.

,,Dejte mi patnáct minut." Zakňučela jsem. Kývli a odešli.

Oblékla jsem si tohle :

,,Ty jdeš taky?" Zeptala jsem se Kuby. ,,Nenechám tě hledat někoho ve tři ráno samotnou." Usmál se.

Vzala jsem si na to bundu, protože je zima jak na Sibiři.

,,Jdete sami?" Zeptal se Tomáš. ,,Jo jdeme." Usmála jsem se.

Vyšli jsme z hotelu a vydali se hledat toho kreténa.

,,Kde by mohl být?" Zeptal se Kuba. ,,Nevím." Pokrčila jsen rameny.

,,Počkej. Vím kde je." Vyjekla jsem najednou. ,,Kde?"  Chytl mě za ruku.

Běžela jsem k místu, kde jsem věděla, že bude.

Když jsme tam doběhli, má teorie se potvrdila. Rozběhla jsem se k němu.

,,Dominiku. Co tu k sakru děláš?" Vyjekla jsem.

,,Nic, jdi se svým přítelem pryč a mějte krásnej život." Odsekl.

,,Dominiku, nekecej a pojď." Pobídla jsem ho a objala ho. On na nic neváhal a políbil mě. Snažila jsem se od něho odtáhnout, ale on byl silnější.

,,Nech ji na pokoji ty kryple." Křikl po něm Kuba a obejmul mě.

,,Jak si mi to řekl." Zvedl se Dominik. ,,Kryple." Řekl Kuba. Pak mě Dominik od něho odstrčil a dal mu do nosu.

Snažila jsem se je od sebe odstrčit, ale marně. Vždy jsem skončila na zemi. Vzdala jsem to. Sedla jsem si na lavičku a rozbrečela jsem se.

,,Neperte se prosím." Špitla jsem. Nechali se a podívali se na mě. Kuba ke mně přišel a dal mi ruku kolem ramen.

,,Promiň." Omluvil se mi. Nevěnovala jsem tomu pozornost.

,,Dominiku. Proč?" Zeptala jsem se. ,,Protože tě pořád miluju. A nechci, aby... Nechci, aby na tebe někdo místo mě šahal." Odpověděl.

,,Proč si mě teda poslal do prdele?" Vzlykla jsem. ,,Byla to sázka. Musel jsem to udělat. Nechtěl jsem, ale musel." Vysvětloval dál.

,,Já už tě, ale nechci. Jsem šťastná s Kubou." Přitulila jsem se ke Kubovi.

,,A můžeme být aspoň kamarádi?" Zeptal se. ,,Můžeme." Usmála jsem se.

,,Děkuju." Obejmul mě. ,,A ještě něco." Kuňkla jsem. Oba zvedli hlavu.

,,Už se nikdy neperte a chovejte se normálně." Zvýšila jsem hlas.

,,Ano." Podal Kuba Dominikovi ruku. Dominik chvíli váhal, ale nakonec mu jí podal.

,,Půjdeme?" Zeptal se Dominik. S Kubou jsne kývli.

Šli jsme teda na hotel.

,,Já už si myslel, že nepřijdete." Spustil Tomáš, když jsme přišli.

,,Na mě se můžeš vždy spolehnout." Usmála jsem se a obejmula ho.