What One Night Can Do

Nikomu to neříkej!

Už jsme v Bratislavě týden a já si to náramně užívám. Za týden také startuje MS. Už se na to těším.

Zrovna jsme s Kubou dělali naše typické kraviny jako polštářová bitva a naše dráždnění, které je snad v každém vztahu.

,,Kubí už toho nech." Křikla jsem po něm, když mě už asi hodinu v kuse lechtal.

,,Mně se ale nechce." Ušklíbl se. Tak jsem to vyřešila po svém. Přitáhla jsem ho do polibku. V tu chvíli nám taky někdo vtrhl do pokoje. Rychle jsme se od sebe odtrhli.

,,Takže je to pravda." Zamumlal Hrubec. ,,Prosím nikomu to neříkej." Řekla jsem hned.

,,Pokusím se, ale nic neslibuju." Ušklíbl se. Snad to nikomu neřekne. I když si myslím že do deseti minut to bude vědět celá Bratislava.

Konečně zaklaply dveře a my s Kubou jsme se na sebe zase přisákli.

,,Myslíš, že to někomu řekne?" Zeptal se Kuba. ,,Myslím, že už to ví polovina Bratislavy." Usmála jsem se.

,,Takový Šimon zase není." Řekl Kuba.
Na to jsem odpověděla zabručením.

,,Kdy bude oběd?" Zeptala jsem se. ,,Před chvílí si byla na snídani." Zasmál se Kuba. V tu chvíli do našeho pokoje vtrhl snad celý tým.

,,Šimon říkal....." Do toho jsem Dominikovi skočila já : ,,nechodíme spolu."

,,On říkal, že nás zvete na pravdu nebo úkol." Dořekl Domino. To jak vymyslel?

,,My jsme nic neříkali, ale můžem si zahrát." Usmál se Kuba.

,,Začínám." Usmál se Dominik. ,,Takže, Stázi pravda nebo úkol?" Zeptal se.

,,Pravda." Usmála jsem se. ,,Máš něco s Vráničem?" Tohle mě ani nezaskočilo, myslím že Kubu taky ne.

,,Už po sto padesáté vám říkám, že ne." Odpověděla jsem. Dominik se zatvářil naštvaně, asi si myslel, že se něco dozví.

,,Okay. Si na řadě." Řekl Dominik.  ,,Takže Chýťo, pravda nebo úkol?" Zeptala jsem se.

,,Úkol." Usmál se. ,,Napodob co nejlépe trenéra Říhu." Pronesla jsem úkol.

On se dal do toho tak, že jsme všichni brečeli smíchy. On to taky nemohl už ani hrát, protože se smál jak zhulenej. To nás ještě víc rozesmívalo.

Dál jsme pokračovali, až zase přišla řada na mně.

,,Takže Anastázie, pravda nebo úkol?" Zeptal se Hrubec. Vybrala jsem si úkol.

,,Dej někomu francouzáka, ale nesmí to být Vrána." Řekl úkol.

,,A co když s tím nesouhlasím?" Zeptala jsem se.

,,Musíš si svíknout kus oblečení." Usmál se Gudas. Kývla jsem a svlíkla si triko.

,,Takže, Šimi. Pravda nevo úkol?" Zeptala jsem se. ,,Úkol." Odpověděl.

,,Zavolej své manželce a řekni jí, že se jí omlouváš, ale podvel si ji." Řekla jsem úkol. On si hned svlíkl triko.

,,Vrána, pravda nebo úkol?" Zeptal se Hrubec. Řekl si o pravdu.

,,Řekni co jste tu se Stázkou dělali před tím než jsme sem přišli?" Hahaha. Moc vtipnej seš.

,,Hádali jsme se o jedné kravině." Zalhal. Jako, kravinu jsme dělali.

Tak nějak to pokračovalo dál.