,,Vstávejte vy dva. Už jsme tady." Budil nás někdo. Otevřela jsem oči a viděla Tomáše.
Po pár sekudnách jsem si uvědomila, že ležím na něčím klíně. Na něčím sakra pohodlném klíně.
,,Mohl bych tě poprosit, aby si slezla z mýho klína?" Zasmál se Vrána. Kývla jsem a zvedla se.
,,Děkuju." Usmál se. Já mu úsměv oplatila. Zvedla jsem se ze sedadla a natáhla ruku pro batoh.
,,Sundáš mi prosím kufr?" Zeptala jsem se. On kývl a sundal mi ho. Usmála jsem se na něho.
Vydala jsem se uličkou k východu na nástupiště. Vystoupila jsem a vydala se k bráchům.
,,Jak se ti spalo na Vráničovi?" Ušklíbl se Hynek. ,,Jak nejlépe to šlo." Usmála jsem se. Tomášovi se to vůbec nelíbilo.
,,Něco proti?" Zeptala jsem se. ,,Rodiče ti vzkazujou, že si nemáš s nikým začínat." Odsekl.
Nad tím jsem prokroutila očima. Nebude mi nikdo říkat co můžu a němůžu.
Za chvíli jsme došli před autobus, který nás měl dovést na hotel. Byli jsme tam jako jedni z prvních.
,,Už se těšíš na zápasy v aréně?" Zeptal se mě Hynek. ,,Já nikam chodit nebudu, já se budu dívat hezky z teplíčka pod peřinou." Odpověděla jsem.
,,Ale budeš." Řekl jeho přísným tónem.
,,To že si líná ještě neznamená, že nebudeš chodit na zápasy." Přizvukoval zase Tomáš.
,,Já nejsem líná, jen říkám, že budu u sebe na pokoji v tepíčku místo toho, abych byla na zimáku v zimě." Vysvětlovala jsem.
,,Já tě na ten zimák dotlačím." Usmál se upřímně Hynek. Nad tím jsem zakroutila hlavou.
Po chvíli přišel zbytek týmu a mohli jsme nasedat do autobusu. Já jsem si sedla úplně dozadu vedle Tomáše. Za chvíli se k nám přidal Hynek, Vránič a Chytil.
,,Máš tu ten tvůj kouzelný notebook?" Zeptal se Tomáš. Kývla jsem. ,,Dej ho sem." Křikl Hynek a vzal mi batoh.
,,Co je na něm kouzelnýho?" Zasmála jsem se. ,,To, že tam je nespočet filmů, Netflix, HBOGO a máš tam hry." Usmál se Tomáš.
,,To že tam mám ten váš Fortnite, je vaše zásluha. Já bych si ho v životě nestáhla." Usmála jsem se.
,,Proč tu nejde to heslo, který je správný?" Zeptal se Hynek. ,,Protože tam je jiný, a dej mi ho." Vzala jsem mu ho z ruky a strčila ho do obalu.
Oba se urazili. ,,Jsou jak malý děcka že?" Ozval se Vrána. Kývla jsem a řekla : ,,Oni jsou malý děcka."
,,Nejsme." Řekli uraženě. ,,A Vrána ty neříkej to co nevíš." Dodal Hynek.
,,Jen říkám svůj názor." Bránil se Vrána.
,,Takže, panstvo. Už jsme na hotelu, tak vám řeknu jak to bude probíhat. Vezmete si svoje kufry, půjdete na recepci a čekáte na zbytek týmu, než tam přijde. Pak vám rozdáme klíče a půjdete na pokoj." Řekl Říha.
,,Asi budeš sama na pokoji." Pošeptal mi do ucha Tomáš.
,,Nebo můžeš být se mnou." Ozval se Vrána.
,,Už jsem ti řekl jednou, že s nikým z týmu nebude." Ohnal se po něm Tomáš.
,,Tak můžem být spolu na pokoji." Usmála jsem se.
,,Anastázie, opovaž se." Napomenul mě Hynek.
Po chvíli náš autobus zastavil před Hiltonem. Všichni se hrnuli k východu. Já jsem počkala, až tam nebude taková strkanice.
,,Tak budeš se mnou na pokoji?" Zeptal se Vrána. Kývla jsem.
,,I když mě sourozenci zabijou." Usmála jsem se.
,,To by byla škoda." Ušklíbl se.
,,Ale zapomeň na to, že mě sbalíš." Ušilíbla jsem se nazpátek.
,,Neboj, nic na tebe zkoušet nebudu." Slíbil.
,,Jak myslíš." Zasmála jsem se.
,,Takže si udělejte dvojice." Křikl Říha, když přišel na recepci.
,,Vrána tu máš klíče a běž se svou dvojicí na pokoj." Hodil mu Říha klíče.
Přivolali jsme si výtah a čekali až přijede.
,,Je divný být s tak hezkou holkou ve výtahu." Usmál se.
,,Co si říkal před chvílí?" Ušklíbla jsem se.
,,Že tě nebudu balit." Usmál se. Vystoupili jsme a vydali se k našemu pokoji.
,,Spím tu." Křikla jsem a lehla si na levou stranu v posteli.
,,Tak tak spi." Lehl si vedle mě.
,,Co budem dělat?" Zeptala jsem se.
,,Můžem zajít někam do města." Navrhl Vrána.
,,Tak jo." Řekla jsem a šla ke kufru. On se na mě díval jak na svatý obrázek.
,,Nečum." Nepomenula jsem ho.
Vzala jsem si oblečení a vydala se do koupelny. (Média)
Vyšla jsem z koupelny a viděla jak se Vrána obléká. Neměl na sobě triko, tak jsem měla krásný výhled,co to melu, hnusný výhled na jeho buchtičky.
,,Neslintej." Napomenul mě jak si mě všiml.
,,Nevím kdo se koukal jak si vybírám oblečení." Zasmála jsem se.
,,Tak můžem jít." Řekl, když si přes triko přehodil mikinu. Vzala jsem klíče a kabelku a šla za ním ke dveřím.
,,Kam půjdem?" Zeptala jsem se.
,,Třeba na Bratislavskej hrad." Navrhl. Kývla jsem.
