Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 30

"C-co?" Doslova cítím, jak se mi třese spodní ret.

Všechno o čem mluvili mě doslova děsí. Je to jako kdyby vám někdo vyčítal všechny vaše chyby, nedokonalosti, o kterých jste vy sami nikdy nepřemýšleli.

Krvácení? Rozšiřování boků? Ne, rozhodně nejsem na něco takového teď připravený. Nehledě na to, že se mi nikdy nikdo neobtěžoval říct, že jsem si těmito procesy ještě neprošel.

"Krvácení u mužských omeg je běžné kolem jejich patnáctého roku života, kdy se tělo připravuje na to, že jednoho dne přinesou své alfě potomstvo. Ve školách tento fakt většinou zamlčují, protože tento jev netrvá déle než pár dní a aby to zbytečně neděsilo mladé omegy. Až na ojedinělé případy se krev mísí se stolicí a není nápadná, ale jsou i omegy, jejichž krvácení-" Zamyslí se doktor Lazarev a pak se pustí do vysvětlování, než ho Zayn falešným zakašláním přeruší a místnost na chvíli  znovu upadne do nepříjemného, napjatého ticha.

"Dobrá, takže jestli tomu rozumím, léčba není potřeba." Shrne Harry a zkontroluje kladné reakce všech doktorů, než se rozhodne pokračovat.

"V tom případě jsem s vámi chtěl mluvit o rozdělení našeho pouta. Jistě jste byli seznámeni s naší nepřívětivou situací, takže?" Otáže se Harry a napjatě čeká. Periferním viděním si všimnu mamky, jak Harrymu posílá ne zrovna přívětivé pohledy, ale mlčí.

Nepříjemně mě píchne na hrudi, ale nedám na sobě nic znát a dál tiše sleduji situaci.

Doktor Reynolds si promne oči a vydechne, zatímco doktor Lazarev a Zayn jenom sledují jejich naškrábané poznámky na desce stolu.

"Tak?" Urguje alfa s přísným pohledem, propalujícím všechny doktory.

"Vzhledem k Louisovu stavu, jsme vašeho mate museli prohlásit za nerozdělitelného, pane Stylesi. Omlouváme se, ale rozdělení pouta už pro vás není možnost." Sdělí Harrymu opatrně doktor Reynolds a na chvilku jako kdyby jenom čekal na Harryho reakci, která se vzápětí dostavila.

Já nemohl uvěřit tomu, co slyším.
Od té doby co jsem se dostal do téhle situace jsem si nedělal starosti o budoucnost s tím, že naše pouto nebude věčné. Proč se strachovat, když do pár měsíců bude po všem. Pořád si tak nějak neuvědomuji, že takhle to opravdu bude navždy. Pouto mates není totiž něco, co po čase jen tak vyprchá.

"To není možné. Každý má na tu zpropadenou operaci nárok." Zavrčí Harry a v rychlosti se postaví, takže na nás všechny kouká z výšky.

"Kdyby tu operaci Louis předci jenom podstoupil, jeho omega by rozdělení nezvládla, což by pak znamenalo trvalé psychické postižení v závažném měřítku, kvůli kterému by tělo propojené s duší silně strádalo a celý proces buď nezvládlo nebo se poté ubíralo k sebevražedným myšlenkám.
Proto jistě chápete, proč jsme zabrousili k takovýmto opatřením."
Přitaká potichu doktor Lazarev, atmosféra v místnosti okamžitě chladná.

Dívám se před sebe do prázdného prostoru, jakoby jsem nevnímal slova, která vyšla z doktorových úst. Moje mysl jako kdyby to nedokázala zpracovat.

Ucítím na sobě intenzivní pohled, takže trochu pozvednu hlavu a setkám se tváří v tvář zelenooké alfě, jejíž obličej nevykazuje ani nejmenší známky emoce.

Harry se postupně podívá na všechny v místnosti, z čehož z toho nejdelší pohled věnuje Zaynovi, než naposledy zakroutí hlavou a rychlou chůzí odejde pryč z místnosti, neobtěžující se za sebou zavřít dveře.

Přes pohled zamlžený slzami si všimnu, jak Zayn prohodí něco směrem k doktorům a s tichou nadávkou vyběhne z místnosti, snažící se nejspíše dostihnout Harryho.

Celé mé tělo se mezitím roztřese a já nemůžu kontrolovat vzlyk, který se mi najednou zadrhne v hrdle.
Cítím na sobě soucitné pohledy doktorů, kteří se pomalu zvedají k odchodu a mamky ruku na mém koleni, ale nevnímám ji, přitáhnu si dlaně k obličeji.

I když mnou otřásají vzlyky, vím, že ten tíživý pocit na hrudi není zaviněný skutečností, že nás s Harrym není možné rozdělit.
Pláču, protože jsem zklamaný. Zklamaný z mé neschopné duše, ze sebe samotného.
Selhal jsem v tom jediném, co jsem měl pro Harryho udělat.

Author's note
Heyyyy loves! 💓
Doufám, že vás díl potěšil! 🙈

Tak co na to říkáte? Jsem si jistá, že jsem hodně z vás potěšila 🤣, ale znáte to, vše nemůže být růžové.... 🤭

Huh, tohle byla snad má nejdelší (ne)aktivita, ale jsem ráda, že jsem si od toho dala pauzu, protože vím, že bych se do psaní neměla nutit a díly by rozhodně nebyli tak kvalitní.
Proto děkuji všem, kteří měli se mnou i touto knihou trpělivost a vydrželi to 🥺🙌

Teď už jsem ale zase ready se do toho opřít a (snad) vyplodit nějaké ty díly 😜

To co se teď děje bych úplně nechtěla rozebírat, ale doufám, že se všichni máte v rámci možností dobře a jste na sebe opatrní ☝️🙏

Ještě jednou děkuji, protože někdy si opravdu říkám, jak je možné, že tenhle příběh má už přes 60k views a je #1 v larrystylinson 🥺

Mějte se krásně! 🙋🏼‍♀️🌸

P.S. Menší teaser k dalšímu dílu:
"👁💚"