Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 22

Hned další den mě znovu přišel navštívit Harry a s ním se v mém pokoji ukázal poprvé tohoto dne i Zayn.

Od toho jsem se také dozvěděl, že se včera na hlavní silnici vedoucí z Londýna do Edinburghu srazilo dohromady asi devět vozidel, která odstavila dopravu až do pěti do rána tohoto dne.
Prý to dva lidé dokonce nepřežili a spousta jich je zraněných. J
elikož je tahle nemocnice nejblíže místu nehody, jsou všichni převezeni sem. Taky dodával něco o tom, že čekání na mé výsledky může trochu trvat, protože je teď prioritou najít viníka nehody a to se nemůže stát, dokud všechny zraněné neošetří, aby byli schopni výpovědi.

Všechny přítomné včetně mě samého překvapilo, že když jsem tuto zprávu od doktora Malika slyšel, rozplakal jsem se.
Sám nevím, od kdy se ze mě stala taková citlivka, ale v tu chvíli jsem si nemohl pomoct.

Jsem ale rád, že mi poté co jsem se vyplakal vyplnil propouštěcí papíry, které teď Harry právě podepisuje a můžeme jít.

Domyslel jsem si, že nejspíš půjdeme k němu domů a budu tam přebývat, dokud pro mě mamka zkrátka nepřijede, což bude tak nejdříve za dva nebo tři dny, až se postará o situaci doma a odpočine si. Předci jenom čtyřhodinová cesta v kuse za volantem není nic jednoduchého.

Harry se se Zaynem loučí přátelským objetím a já si nemůžu pomoct, ale ošiju se. Ta alfa je mi nepříjemná už od samého začátku.

"Menší rada, radši se vyvarujte emočně vypětým situacím. Teď když jsme mates, cítíte emoce i toho druhého." S mrknutím oka už vidíme jenom pohodovým krokem odcházející alfu, za níž vlaje bílý plášť.

Zelenooká alfa nad ním jenom zakroutí hlavou a otočí se na patě, kráčejíc ven z budovy.

Rychle se vzpamatuji a pár rychlými kroky ho doženu a srovnám s ním tempo. Když vycházíme z budovy do chladnějšího počasí, po zádech mi přejede mráz. Je chladněji než jsem čekal, ale tady v Anglii počasí nemůže nikdy překvapit.

Naštěstí ale nastoupíme do auta a nepohybujeme se venku více než je nezbytné. Protřu si ruce o sebe a schovám si je do klína.

Alfa mi věnuje rychlý pohled před tím, než zapne topení spolu s vyhříváním sedaček.

***

"Doufám, že ti nebude vadit tvůj starý pokoj." Podotkne Harry, zatímco odemyká dveře apartmánu kartou.

Vím, že naráží na skutečnost, že jsme tam dělali věci, které jsme v první řadě nikdy dělat neměli a proto se mi na tvářích objeví ruměnec.

"Vypral jsem povlečení a uklidil tam." Dodá rychle alfa, když vidí jak odvracím pohled.

"Ne, to je v pořádku. Můžu tam spát." Odvětím šeptem. Kudrnáč jenom přikývne.

Když se obrátím, abych šel do svého pokoje, Harryho hlas mě zastaví.

"A Louisi? Doufám, že víš, že nemusíš být celou dobu zavřený ve svém pokoji, že?" Zeptá se s nadzvednutým obočím.

Rozpačitě přikývnu a stojím na místě uprostřed obývacího pokoje.

"Nechce se mi dnes nic vařit, takže si pojď vybrat, co budeš chtít objednat." Kývne alfa směrem k pohovce a odběhne nejspíše do svého pokoje pro notebook.

Když se vrátí, posadí se vedle mě a já se nemohu rozhodnout, jestli mě ta deseticentimetrová mezera, která brání našim stehnům k přímému kontaktu štve, nebo jsem za ni rád.

Otevře notebook, přičemž ze slušnosti odvrátím hlavu při zadávání hesla.

Nijak nekomentuji, když se jako první na obrazovce otevře článek o přerušení pouta mates.