Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 26

Nervózně klepu prsty o opěradlo u dveří auta a snažím se promyslet všechny možné i nemožné scénáře, jak by mohlo setkání s mým pravým tátou probíhat.

Určitě chci, aby mi vysvětlil, co se stalo, když jsem byl malý, protože si až na pár maličkostí ze svého brzkého dětství nic nepamatuji.

A i když je to smutné, myslím si, že mamka by mi nedala plnou verzi.

Mám dole v žaludku svíravý pocit, jako bych tam ani nechtěl jet, ale přitom jsem tak neuvěřitelně zvědavý.

"Pffffff." Nahlas si oddechnu a opřu si hlavu o okýnko, tak, abych měl výhled na alfu, která mi věnuje rychlý pohled, než se zrakem vrátí k dění na vozovce

"Natěšený?" Broukne Harry a zabubnuje prsty o volant.

"Trochu, spíš ale nervózní." Trochu se nervózně se zasměju.

Stále mě překvapuje, jak lehké je být upřímný v přítomnosti alfy.

"Jsem si jistý, že to bude v pořádku.
A i kdyby ne, budeš žít s tím, že jsi svého pravého otce alespoň zkusil kontaktovat a poznat, zatímco on se nikdy nenamáhal." Věnuje mi Harry úsměv, který mu oplatím.

Trochu mi poskočí srdce, když se na mě alfa upřímně usměje a ukáže se její dolíček.

"Jen mám obavy z toho, že to bude člověk, se kterým nebudu chtít nic mít. Bude nepříjemný, nebude mě chtít ani vidět, natož poznat a-" Než se nadechnu, abych mohl pokračovat, přeruší mě.

"Louisi." Spolknu další věci, které mám na jazyku.

"Ano?" Vydechnu.

"Ještě jsi ho ani neviděl, žádné ukvapené závěry." Poučí mě alfa a já kývnu a podívám se z okýnka.

"Už tam skoro jsme." Poznamená alfa a já se z znovu celý napnu a pozoruji krajinu pomalu zahušťující se lidskými obydlími.

"Caldy road, Longmead road, Trenant road... Denstone road!" Mumlá si alfa pro sebe, když projíždí čtvrtí rodinných domků se zahradami a hledá danou ulici.

Potom co zabočí, zaparkuje u prvního volného obrubníku a vypne motor.

"Tak, jsme tady, vystupovat." Mrkne na mě alfa a energeticky vyleze z auta.

Já už ne s takovou vervou otevírám dveře auta a vylézám. Harry mi podá bundu, což ihned ocením slabým úsměvem.

Harry vytáhne mobil z kapsy, ověří si adresu a po chvíli se rozhlédne kolem.

"Je to chvilku odsud, pojďme." Řekne a oba s rukama v kapsách postupujeme dál ulicí.

Zničeno nic se alfa zastaví na místě, div do ní nenarazím a dívá se na pěkně vypadající rodinný domek.

Menší dvoupatrový domek se vyjímá mezi ostatními hlavně tmavě modrou barvou s bílými okenicemi. Na všech oknech jsou přidělané květináče se sladěnými květinami všech druhů.

Před domkem také stojí auto a kolem je udržovaný živý plot. Nejde přehlednou ani stříbrná poštovní schránka stojící pár metrů ode mě s ozdobným nápisem Austins.

Alfa se zase beze slova rozejde ke vchodovým dveřím a já ji jen tak tak stihnu zachytit za rukáv kabátu.

Když se na mě otočí s nechápavým výrazem, asi ji hned dojde, že potřebuji ještě chvilku.

"Můžeme," Nahlas polknu. "-ještě chvíli počkat?" Upřu na alfu prosebný pohled.

"Mohli by jsme, ale to bychom jenom oddálili něco, co se stejně chystáme udělat." Řekne naoko zamyšleně alfa.