×Zkus Mě Donutit× ✔

44) Troska

Ráno jsem se probudila celá rozlámaná, jako kdybych nic nenaspala. A možná tomu tak i bylo.

Celou noc se mi zdálo o vodopádech a řekách. Můj elementaristický dar se projevoval a mně nebylo vůbec jasné proč.

Žádné splašené pocity ani úzkost jsem necítila, právě naopak. Všechno by mělo být v naprostém pořádku, Artur Weasley je naživu a bezpochyby se z toho hrozného útoku dostane, Severus byl v pořádku v Bradavicích, nebyl naštvaný ani mě neignoroval.

Tak co se to sakra dělo?

Vymotala jsem se z černého pláště a seběhla schody do kuchyně. Všechno v normálu.

Harry, Ron a Hermiona seděli u stolu a cpali se sušenkami. Vedle nich v křesle seděl Sirius Black, četl si noviny a sem tam souhlasně zavrčel.

,,Dobré ráno!" pozdravila jsem teatrálně a svalila se na židli.

Všechny hlavy mi věnovaly jen pokývnutí a dále se soustředily na své činnosti.

Sebrala jsem jednu sušenku ze stolu a hladově se do ní zakousla.

V tu chvíli se spustila doslova pohroma. Dva měděné kohoutky se s třaskavým zvukem urvaly a voda začala stříkat všude kolem.

Všichni tři nebelvírští studenti se s výkřikem vrhli pod stůl a mohu odpřísáhnout, že se Sirius Black chystal udělat to samé, pak se však vzpamatoval a jedním mávnutím kohoutky uzavřel.

,,Zatraceně co to bylo?" vypískl zděšeně Ron.

Sirius mi věnoval zkoumavý pohled.

,,Tenhle dům je starý a ne všechno funguje tak, jak by mělo. Očekávejte, že vám Molly dá dost práce, když jste se tak chytře vyhnuli škole," řekl nakonec.

Na sucho jsem polkla. On moc dobře ví o co tady jde, ale z nějakého důvodu usoudil, že není vhodné o tom spravit mé spolužáky.

,,Fajn," zamumlala jsem a vzala si dvě sušenky, které přežili strašnou vodní kalamitu.

,,Budu nahoře, kdyby mě někdo potřeboval."

*+*+*+*+**+*+*+*+*+*+*

O dvě hodiny později mě stále nikdo nepotřeboval, ale dolů mě přiměl sejít povědomý rozzuřený hlas.

Za jiných okolností bych se nikdy s rozzuřeným Severusem nechtěla potkat, ale teď nebyl naštvaný na mě a už jsem se docela začínala nudit.

,,Blacku, je ti doufám jasné, že pokud je to nařízení Brumbála, budeš se muset podřídit stejně jako já?

I napříč tomu, že to tvoje nesnesitelná arogance a přebujelé ego nebudou chtít dovolit."

Ušklíbla jsem se. Severus je zřejmě v ráži.

,,Je to moje rodina!" zaječel Black a ozval se zvuk tříštícího se skla.

Pomalu jsem se naklonila přes zábradlí a zahlédla jsem dva muže v kuchyni.

,,Budeš ho týrat tak dlouho, až se z něho stane stejná troska, jako je ta havraspárská holka!" pokračoval Black bez dechu.

Málem jsem přepadla přes zábradlí. Jak jako troska?

,,Neopovažuj se-" zavrčel Snape temně.

,,Neopovažuj se co? Dneska ráno mi málem vytopila jídelnu, o prázdninách spustila déšť a co dál? Kdo ví, jaké stavy má v Bradavicích, které nám tajíš. Nevidím, že bys s tím cokoliv dělal!"

Chvíle naprostého ticha. Zatajila jsem dech.

,,Indy žádné stavy nemá. Neodbočuj od tématu, jde tady o Pottera, s Alovou si promluvím později."

Usoudila jsem, že bude nejlepší zmizet a kočičím krokem jsem se vydala zpět po schodech nahoru.

Moje nešikovnost však vzala za své a já se skutálela až po schodech.

,,U Merlina!" zaklela jsem a chytla se za pohmožděnou nohu.

Okamžitě jsem si uvědomila svou chybu a otočila hlavu ke kuchyni.

,,Ahoj," zasmála jsem se nervózně.

,,Zbyly ještě nějaké sušenky?"

*+*+*+*+*+*+*+*+*

Když tuto kapitolu píšu, máme ještě karanténu. Zajímalo by mě, kam jsem se posunuli :D 

*Aivi*