Labyrint: New Girl(s) 2 [Dokončeno]

4.Pusa s Thomasem (konečně😒😂)

Otevřela jsem oči a koukla se, kolik je hodin. ,,9:12" Tak dobře jsem se nikdy nevyspala, měla jsem příjemnou postel, bezesnou noc i teplo mi bylo.
Najednou někdo otevřel dveře ,,Dobré ráno dámy... v 10:00 máte v hale snídani tak se převlékněte a udělejte ranní hygienu." Odešla neznámá doktorka a já se posadila. Ze skříně jsem si vzala čisté oblečení, černé tepláky, tmavě modré tílko a přes to šedivou mikinu se zipem. Mezitím se ani jedna nevzbudila a tak jsem přišla k vedlejší posteli kde ležela Lucy a začala s ní cloumat. ,,Vstávej!" Otevřela rychle oči a začala křičet. ,,Aaaaa!" Čímž vzbudila i ostatní kteří se lekli co se děje. Pak si ale uvědomila že je v pořádku a nehrozí jí nebezpečí v podobě Rmuta nebo těch věcí co jsou venku. ,,Fuj! To sem se lekla! Proč to děláš?!" Zeptala se naštvaně a já se zasmála. ,,Máme vstávat a jít na snídani tak pojď." Usmála jsem se a došla si pro taštičku s hygienou. Vyndala jsem si kartáček s pastou a začala si čistit zuby. To se ke mě už přidala i Tara s Caroline a Suzie. Nakonec se přidala i Lucy která na sobě měla černé tepláky a i stejnou mikinu ale v černé. Po vyčištění zubů jsme se vydali dlouhou chodbou na snídaní. Zastavili jsme se s Lucy a s Tarou před pokojem č.28 kde se k nám přidali i kluci. ,,Dobré ráno zlato." Řekl Minho a věnoval Lucy polibek. ,,Dobré..." pousmála se a já se podívala do země protože na mě koukal Thomas a já si připadala strašně trapně. ,,Hele necháte nás chvíli o samotě kluci?" Zeptal se Thomas a já rychle zvedla hlavu alá styl "co?????". ,,Jasně. Půjdem na před." Řekl Minho a kývnul. Pak jsme čekali až zajdou za roh a otočila jsem se na Thomase. ,,Co se děje?" ,,No... chtěl jsem si s tebou o ničem promluvit.." no asi je nám to všem jasné ale musím to nějak zahrát do autu.... ,,Myslíš ten včerejšek?" ,,Jo.." Radši jsem zrychlila řeč.  ,,Musíš mi říct vše co ste viděli." Najednou mě přerušil polibkem... levou ruku mi dal na tvář a pravou si mě za pas přitiskl k sobě. Byl to krátký a rychlý polibek ale stačil na to, abych chtěla víc... rukama jsem mu projela do vlasů a spojila naše rty v jedny. On mě natočil zády ke zdi a přitlačil mě na ní. Byl to nejvíc úžasný zážitek v mém životě. Nebo, aspoň co si pamatuju... Rychle nám ale došel dech a tak jsme se zase rozdělili. Čelo jsem si opřela o jeho hruď a mírně si skousla ret ,,Myslel jsem to, jak jsem ti řekl že tě miluju." Neudržela jsem se a musela se pousmát. ,,Já taky.." zašeptala jsem a dala bych cokoliv za to vidět teď jeho výraz. Pomalu jsem zvedla hlavu a koukla se mu do jeho překrásných očí. ,,Už musíme jít... aby nám Minho vůbec něco nechal." Zasmáli jsme se oba a vyrazili na snídani.

Když jsme vešli tak všechny pohledy spočinuly na nás a co jsem fakt nečekala? Thomas mě chytil za ruku tak, že si se mnou propletl prsty a vedl mě ke stolu za ostatními. ,,Tak co Thomasi? Koukám že je něco jinak?" Zeptala se Lucy ,,No... jenom to, že nejseš jediná běžkyně která chodí s běžcem." Mrknul na ní, já se zasmála a byla jsem snad červená až na zadku. ,,Můžete si začít chodit pro snídani!" Zavolal ženský hlas od někud. Celý náš stůl se zvedl a odebral se směrem k pultu, kde jsme dostali tác na kterém byl hrnek s džusem, na talíři míchaná vajíčka se slaninou, toustem, rajčaty a v misce bylo ještě nakrájené ovoce. Do ruky jsem si vzala jen příbory a šla si sednout za ostatními. Na to, v jaké době žijeme máme docela luxus. Sedla jsem si s Thomasem vedle sebe a vedle něj si sednul Newt. Na proti nám seděl Pánvička, Winston, Lucy a vedle ní Minho. ,,Co ten tvůj výlet večer Thomasi?" Zeptala se Lucy. ,,Málem bych na to zapoměl. Vozili tam těla." ,,Kam Thomasi." zeptal se tentokrát Newt. ,,To nevím, ventilace tam nevedla a Aris říkal že je tam vozí takhle každý večer." ,,A jseš si jistý? Mohlo to být cokoliv." Zeptala jsem se tentokrát já. ,,Vím co jsem viděl a navíc, poznám jak vypadá tělo..." ,,A Aris je fakt vídá každý večer?" zeptala jsem se. ,,Ano. Každou noc, stejný počet, na stejném místě. Je to až moc podezdřelé." vzápětí odpoveděl. ,,To teda ano." ozval se Minho.

Po snídani jsme se opět odebrali do pokojů a rozloučili se s klukama. Pak jsme jen čekali co se bude dít, jestli tu budem takhle sedět na postelích nebo co.

Najednou vešla do pokoje lékařka a za ní garda vojáků. ,,Budeme potřebovat s vámi provést pár konečných testů a pak už budete mít klid." pousmála se a všechny jsme se zvedli z postele. Následovali jsme ji všichni skrz labyrint chodeb až do lékařského křídla. Otevřela dveře a rozřadila nás na židle před místností s lehátkem. ,,Tak teď půjdete za mnou v tomto pořadí: Suzie, Caroline, Tara, Lucy a jako poslední Natasha." Prohlédla si nás a pak si pozvala dovniř Suzie. U každé trvala prohlídka asi jen pět minut. Pak jsem přišla na řadu já. ,,Posaď se Natasho." přešla jsem k lehátku a sedla si na něj. ,,Jak to vypadá s tou tvojí ránou? Už se zahojila?" Zeptala se mě a připravovala si injekci. ,,Asi ano." odpověděla jsem a koukla si na břicho kde bývala stopa po ráně ale jakýmsi zázrakem zmizela. ,,Teď ti odeberu krev ano? Potřebujeme se ještě na něco podívat. Nevadí?" ,,Ne, v pohodě." Odsouhlasila jsem a injekce mi zajela pod kůži a krev začala naplňovat skumavku. ,,Tak to je dobře." ,,Cože?" nechápala jsem. Najednou se otevřeli dveře a z nich přišli tři vojáci. Dva mě podrželi a nepustili ikdyž jsem se jim snažila vymanit ze spárů. Doktorka někam zmizela i s mojí krví a přešel ke mě třetí voják. Vytáhl z kapsy nějakou injekci která byla v kovovém obalu. jediné čeho jsem si na ní stihla všimnout než mi zajela do krku byl jeden jedininý nápis který jsem chtěla ve svém životě co nejmíň vidět. W.C.K.D.
.
.
.