Labyrint: New Girl(s) 2 [Dokončeno]

2. Testy

Mě odvedla od ostatních nějaká žena s tmavší pletí do místnosti kde bylo lůžko, okolo něj bílé závěsy, zavřená skříň, stolek vedle lůžka na kterém byly injekce a nějaké tekutiny v sáčcích. Nejvíce mě ale zaujalo jakési okno skrz které nebylo vidět na druhou stranu a viděla jsem tam svůj odraz.

,,Posaď se." Řekla a já si sedla na lůžko. Začala se hrabat v injekcích a natáhla do nich mě neznámou tekutinu. Přišla ke mě a vyhrnula mi triko ,,Podrž si ho." Na to jsem jen kývla a udělala co mi řekla. Začala mi šahat okolo rány a hledat místo aby mi bodla injekci. ,,Rána se ti sice hojí rychleji než ostatním ale trochu to zrychlíme." Jak to může vědět, že se rychleji hojím? Ale je doktorka tak to asi poznala... Bodla injekci těsně vedle rány a vypustila do mě tekutinu která začala ihned působit. Rána začala mizet a bolest ustupovala s ní. ,,Tvé buňky se sice obnovují sami, máš totiž zrychlenou buněčnou regeneraci, ale musíme si s tvým uzdravením pospíšit." Vyndala jehlu a něčím mi ránu otřela. Dala jsem si tričko do původní pozice a poděkovala. ,,Tak, a teď tě vezmu zase za ostatními na další testy." Mrkla na mě a usmála se. Vstala jsem a šla i s doktorkou za ostatními ,,Tady ti nejdřív odebere Doktor Black pár skumavek krve ano?" Jen jsem kývla na souhlas a ona odešla. Pořád jsem jí pozorovala a viděla jí jak přišla k Lucy která seděla na lůžku.

Z pohledu Lucy:
Přišla ke mně nějaká doktorka která byla ještě před chvíli u Nat. ,,Tady pan Janson si s vámi chce o samotě promluvit..." sklopila hlavu a odešla. Janson si to s úsměvem pomalu kráčel až ke mně a rukou zatáhnul závěs. ,,Už jsem si s vámi delší dobu chtěl promluvit..." ,,A o čem?" ,,Víte, v našem výzkumném týmu se uvolnilo místo a tak jsem si říkal..." odmlčel se a dal ruce vedle mých nohou. Panebože! Tohle začíná být velmi zvrácený! ,,Jestli by jste neměla zájem?" Dal mi jednu ruku na stehno a po jeho straně mi přejel až nad zadek. Co se to sakra děje??!!??!! ,,Víte..." chytla jsem mu ruku a dala do původní pozice s čímž o krok ustoupil. ,,Ještě si to nechám projít hlavou... ale rozhodně se vám co nejdřív ozvu." Usmála jsem se ironicky a snažila se co nejrychleji utéct. Už jsem pomalu odhrnovala závěs ale v tom mě chytil za ruku a já se na něj vystrašeně podívala. ,,To doufám..." Chvíli jsme se na sebe koukali a pak jsem se otočila a odešla.

Z pohledu Nat:
Uviděla jsem jak z odhrnutého závěsu Lucy vyšla rázným krokem a za ní i Janson opačným směrem s naštvaným výrazem.
,,Teď to trochu štípne." Řekl doktor. Jen jsem přikývla a v krku jsem měla sucho. Pozorovala jsem jak mi jehla zajíždí pod kůži a do první skumavky začala proudit tmavá tekutina. Když byla plná tak ji vyměnil za další. Řekl mi ať si dojdu pro dávku vitamínů k doktorce Priorové. Když jsem šla za ní, tak Minho běhal na běžícím páse a odstatním odebíráli taky krev.

Pak jsem čekala až injekci dá Newtovy tak jsem se zastavila u Thomase který měl namířeno k té samé doktorce. ,,Nat? Kam tě to odvedla?" Začal se ptát starostlivě Thomas ,,Jen mi dala injekci aby se mi to postřelení rychleji zahojilo a taky už nejde poznat že jsem vůbec byla postřelena." Pousmála jsem se ,,To jsem rád." Objal mě a dal mi pusu na čelo nad čímž jsem se musela pousmát. ,,Miluju tě." Zašeptal a já se zarazila ,,C-cože?" Zakoktala jsem. ,,Další." Řekla doktorka a já musela jít ,,A co to je?" Zeptala jsem se jí těsně před tím než mi jehlu píchla. ,,To to budu opravdu muset vysvětlovat každému? Je to takový koktejl plný vitamínů od A do Z, plný všeho čeho ste v Labyrintu měli málo." Neváhala a hned mi píchla jehlu do druhé ruky. Pořád jsem se divila nad tím co řekl Thomas. Miluju tě? Co to mělo být? Myslela jsem že se ke mě takhle choval jen kvůli tomu, že věděl že ho doopravdy miluju ale bála jsem se mu to přiznat a nakonec to řekl on? ,,Tak, hotovo. Může další" řekla a já vstala. ,,Teď jdi za Doktorem Herrisnem kvůli tepové frekvenci a tlaku, to bude poslední." Odešla jsem směrem za Minhem. Akorát okolo mě procházel Minho když si mě zavolal Doktor Herrisn. ,,Tak, jméno?" Zeptal se aby si ho mohl zapsat ,,Natasha." ,,Lucy." ,,Příjmení si pamatujete?" ,,Wandayne" řekli jsme obě najednou ,,Takže to je pravda že existujete." ,,Co?" Zeptala se Lucy, doktor se seknul a pak zase pokračoval ,,No jako první si budete muset svléknout trička aby jsem vám mohl dát měřící přísavky." To jako vážně? ,,Zbývá nám něco jiného?" Položila jsem řečnickou otázku. Obě jsme si svlékly trička (vyvalily jsme naše břišáky samozdřejmě😅). Jsem fakt ráda že existují sportovní podprsenky...

Doktor nám dal přísavky nad pravý bok, na srdce, pod levé prso a na spánek. To vše zapojil do nějakého počítače a nás poslal běhat. Hned po prvních snad pěti minutách když okolo nás procházeli Pánvička a Winston tak se samozdřejmě zastavili. A soustředili se jen na jednu věc která v tu chvíli skákala. ,,Hej klucy!,, Ozval se Minho který i s Thomasem na nás taky koukali. ,,Dejte si odchod!" A my s Lucy obě jako ,,Awww to je sladký jak si nás hlídají." Zasmála se Lucy. Pak jsme běželi v kuse asi deset minut. To už tam nikdo nebyl, jen pár doktorů a my dvě. ,,Na chvíli vás tu nechám." Jen jsme s ním navázali oční kontakt a on odešel. ,,Lucy?" ,,Ano?" ,,Dnes mi řekl Thomas že mě miluje..." ,,Cože?!!" Zeptala se s nadšením. ,,Pššššt" ,,A co ty na to?" Usmála se ,,Nic... přišlo mi to divný když to řekl.."
...
Po posledním zvýšení obtížnosti jsme se šli osprchovat u čehož mi Lucy řekla vše o Jansonovi a jeho 'úchylce' pak jsme vyrazily do jídelny kde na nás už čekali ostatní.
.
.
.