Chtěl bych lásku

24.

Stále nemůžu uvěřit tomu, že se to opravdu stalo. Začali se ke mně chovat jako k plnoplatnému příteli.

Sice spolu spí častěji, ale stejně bych o to ani nestál. Jsem nepopsatelně šťastný.

Miluji je.

"Adame?"

"Copak Vali?"

"Uvažuju, že bych si taky našel práci."

"To je hezké, ale co bys chtěl sehnat?"

"To právě moc nevím."

"Můžeme se poptat v nějakém obchodě, nebo restauraci, co říkáš?"

"Děkuju ti, jsi skvělý!"

"Neděkuj, trdlo, vždyť to je zatím pouhý nápad."

Krásně se na mě usmál, ale jako by v tom bylo něco zlého. Nepřeje mi snad práci?

"Co je to tady za objímání beze mě?"

"Ricku! Víš, uvažuju, že si najdu práci."

"Dobře, Vali, budeš chtít nějak pomoct?"

"To bych rád."

Nechápu, jak na mě můžou být stále tak hodní. Se vším mi pomáhají a nikdy se nezlobí. Proto mě tolik mrzí, když se hádají mezi sebou.

A to je nejspíš důvodem, proč si chci najít práci. Zajistit si minimální jistotu do budoucna, kdyby se něco pokazilo.