Chtěl bych lásku

4.

Seděl jsem za kasou a pozoroval ho. Zrovna zametal. Proč mu sluší i taková práce?

"Nekoukej na mě, ještě budu žalovat příteli."

"Já na tebe nekoukám!"

"A víš, že neumíš lhát?"

Tak krásně se přitom usmál. Usmál jsem se na něj zpátky a otevřel zprávy na telefonu.

"Co jí mám napsat?"

"Něco hezkého, jak se ti líbí."

Kývl jsem a začal psát. Proč mi připadá, že to píšu více jemu, než Carle?

"To ti to trvá nějak dlouho. Už mám hotovo."

"Taky jsem to právě dopsal."

I když říká takové věci, pořád má moc milý tón. Já mám údajně nádherný hlas na poslouchání, ale sám tomu nevěřím. Stejně tak prý jednám s lidmi nádherně, ale to ještě nepotkali jeho.

"Hele, nechceš si vyměnit čísla?"

"Jasně! A pak se třeba někam můžeme domluvit."

Nadšení mnou přímo otřásalo. Dali jsme si navzájem svá telefonní čísla a vyšli z kavárny. On si přitom zapálil.

"Ty kouříš?"

"Jo, chceš taky?"

"Vždyť je to nechutné."

"Tady je někdo pořád nevinný, co?"

"Prostě to nemám rád. Čokoláda je lepší."

Oba jsme se dali do smíchu a rozloučili se. Už se nemůžu dočkat zítřka, až ho zase uvidím.