Už je to měsíc a ani jednou se nestalo, že bych se v kavárně neobjevil. Svou objednávku jsem sice sem tam musel redukovat pouze na malou sušenku, a to z důvodu studentské chudoby.
Stejně jako já tam byl každý den, každý den se tam ukázal i ten servír. Začali jsme se bavit. Nejprve zdvořilostní otázky, jak se vede, jak to jde ve škole a v práci.
Ze zdvořilostních odpovědí se staly pravdivé až osobní. Takto jsme přešli na osobní otázky a já tam proseděl celé odpoledne.
"Jak to jde s přítelem?"
"Pořád nevím, co mu je."
Slyšíte dobře, dokonce už vím, že má přítele. Nijak to neskrývá, naopak se tím pyšní. Vždycky se tak krásně usmívá.
"To je mi líto."
"Nemusí. A jak to jde tobě s tou holkou?"
"Myslíš Carlu? Dneska jí chci napsat."
"Tak to přeju hodně štěstí."
Zalíbila se mi jedna spolužačka. Má tmavé delší vlasy a vyšší postavu. Stejně jako můj servír. Dokonce mají i stejně štíhlé křivky.
"Děkuju... jejda, už musíš zavřít."
"Ale co. Nechceš tady chvíli zůstat?Zatím té Carle můžeš napsat, než všechno uklidím."
"Opravdu můžu?!"
Nechápu, proč mi všichni říkají, že jsem jako dítě. Jenom se na mě líbezně usmál a dal se do uklízení.
DU LÄSER
Chtěl bych lásku
NovellerChtěl jsem vždy kamaráda. Potkal jsem kamaráda. Ten kamarád má přítele. Zamiloval jsem se do svého kamaráda. Jeho přítel se zamiloval do mě. Přitom stále miluje mého kamaráda. A já miluji oba. Tak proč nemůžu mít ani jednoho? Proč nemůžu mít svou lá...
