Chtěl bych lásku

6.

"... a pak mi řekla, že jsem ubohý."

"Z toho si nic nedělej, nejsi ubohý, ano?"

Jak jsem slíbil, hned další den jsem dorazil do kavárny. Adam se mi začal okamžitě věnovat a utěšovat mě.

"A hlavně, buď trochu chlap, pláčeš už potřetí."

"Když já si nemůžu pomoct, teď si na mě ukazují všichni ve třídě."

Lidi kolem se na mě dívali jako na blázna. Malý kluk, co tady servírovi vylévá své srdce a on ho ke všemu utěšuje.

"Notak, klid. Co bys řekl na horkou čokoládu?"

Usmál se tak nádherně. Hned jsem se usmál taky. Vidíte, jak úsměv nutí i ostatní roztáhnout koutky do šťastného půlměsíce?

"Řekl bych jo, a může být se šlehačkou?"

"Pro tebe i s polevou."

"Děkuju!"

Pokaždé je tak neuvěřitelně hodný.

"Tak dobře. A co bys řekl na to, zajít si někdy do kina?"

"Opravdu? Jasně, že ano!"

"Ale asi bych vzal i přítele."

"To nevadí, chci vidět, kdo má takovou čest tě mít."

"Ale jdi ty, jakápak čest."

Zasmál se nad tím a odešel mi pro čokoládu. Sám jsem si neuvědomil to podřeknutí se.