"Tak, co to bude?"
"Dal bych si jedno presso, ne, nebo možná horkou čokoládu, nebo..."
"Přinesu vám tu čokoládu, jo?"
"Děkuji vám."
Poprvé jsem zavítal po škole do malé kavárny nedaleko mého domu. To se tak přeci dělává, sednout si někde ke kávě a studovat. Přitom jsem tady byl jediný, kdo neměl svou druhou polovičku.
"Tady to máte."
"Děkuji vám!"
Rád se na lidi usmívám. Oni se pak usmívají na mě a já zbožňuju, když se lidi usmívají. Tenhle servír se usmíval přímo božsky.
To nejspíš bylo důvodem, proč jsem zůstal v kavárně tak dlouho. Pokaždé, když kolem mě prošel, usmál se. A já se usmál na něj.
"Přejete si ještě něco?"
"Mohl bych prosím další čokoládu?"
"Mohl, na to se nemusíte ptát."
"Děkuji vám."
"A také mi nemusíte pořád děkovat."
Proseděl jsem tam celou věčnost až do zavíračky. Nejspíše se nikdo nebude divit, že jsem se nenaučil prakticky nic. Za to jsem se celou dobu musel uculovat nad tím milým servírem
Do kavárny jsem začal chodit každý den. Většina lidí má závislost na kávě. A já si ji vypěstoval na horké čokoládě.
Zdravím ^^
Po dlouhé době jsem se rozhodla vydat takovou kratší, oddychovou povídku. Snad se bude líbit! ^^ Za každý ohlas budu moc vděčná.
Ami-chan-sama
YOU ARE READING
Chtěl bych lásku
Short StoryChtěl jsem vždy kamaráda. Potkal jsem kamaráda. Ten kamarád má přítele. Zamiloval jsem se do svého kamaráda. Jeho přítel se zamiloval do mě. Přitom stále miluje mého kamaráda. A já miluji oba. Tak proč nemůžu mít ani jednoho? Proč nemůžu mít svou lá...
