Další den po obědě jsem se zase vydal do lesa do Yoongiho příbytku a doufal jsem, že tam nebude. Mé přání se vyplnilo a já si tak v klidu mohl sednout na židliček a vzít do rukou oni knihu. A myslel jsem si správně. V knize se zase objevily další obrázky. Kluk, který hrál na piáno a pak kluk, který seděl pod stromem, hlavu sklopenou a plakal.
,, co ty obrázky znamenají ? Mají nějaký příběh ?" Řekl jsem si pro sebe.
,, mají, ale ten ti neřeknu " ozvalo se nademnou. Lekl jsem se a podíval jsem se na narušitele. Yoongi, kdo jiný. Koukal se na mě nenávistným pohledem.
,, neříkal jsem ti, že je tady pro tebe vstup zakázán ?" Rozhodl jsem se, že to nenechám jen tak. Postavil jsem se a došel blíže k němu.
,, říkal, ale já si nemůžu pomoct. Ty tvé obrázky jsou nádherné a tvá duše je.. tak zajímavá " řekl jsem a pohladil ho po tváři, ale on hned ucukl.
,, nesahej na mě !" Zakřičel. Koukl jsem se na něj vyděšeně.
,, co ? Proč bych nemohl ?" Zeptal jsem se.
,, prostě na mě nesahej Jimine " řekl.
,, proč ne Yoongi. Udělal ti někdo něco ?" Zeptal jsem se a chtěl ho pohladit po ruce.
,, řekl jsem, že na mě nemáš sahat. Co na tom nechápeš ?!" Zakřičel a vyběhl ven. Chvíli jsem tam stál na místě. Když jsem se rozhodil vyběhnout za ním, tak nikde nebyl v dohledu. Co mu kdo provedl, že se choval takhle ?
ČTEŠ
the Silver hair
FanfictionNikdy jsem si nemyslel, že pro mě chlapec se stříbrnými vlasy bude tak moc znamenat. ,, pokud je tahle láska ta pravá Jimine, tak se znovu setkáme" *Pjm, Myg*
