Šel jsem zase jako každý den k Yoongimu do příbytku. Vešel jsem tam a chtěl Giho pozdravit jako každý den, jenže on měl hlavu sklopenou a brečel. Rychle jsem k němu příběhu a objal ho.
,, nesahej na mě " řekl a odstrčil mě. Já ho ale objal znova.
,, Yoongi to jsem já, Jimin, neboj se, nic ti neudělám, jsem tady s tebou. Všechno bude v pořádku, hlavně neplakej" řekl jsem a začal se prohrabávat svými prsty mezi jeho vlasy. Jeho vlasy jsou na dotyk tak příjemné a jemné. Koukl se mi do očí. Jeho oči byly zarudlé od pláče a měl kruhy pod očima. Asi toho moc nenaspal.
,, klidně se vybreč, hlavně mě neodháněj, budu tady vždycky pro tebe" řekl jsem a usmál se na něj. On se po tomhle více rozplakal a schoval si hlavu do mé hrudi. Tak moc mě ničilo ho takhle vidět.
CITEȘTI
the Silver hair
FanfictionNikdy jsem si nemyslel, že pro mě chlapec se stříbrnými vlasy bude tak moc znamenat. ,, pokud je tahle láska ta pravá Jimine, tak se znovu setkáme" *Pjm, Myg*
