Přehled psích plemen.

Československý vlčák

Povaha

Československý vlčák je velmi temperamentní, vytrvalý a aktivní pes milující pohyb. Je odvážný, neohrožený a po svém původci vlkovi si uchoval nejen bystré smysly, skvělý orientační smysl a výborný čich, ale také sklon k nedůvěřivosti. Československý vlčák je přizpůsoben k životu ve všech povětrnostních podmínkách, nevadí mu horko, zima ani vlhko. Je proto vhodnější ho chovat venku, nejlépe s velkým výběhem. Svému páníčkovi je československý vlčák bezmezně oddaný, je učenlivý, ale výchova vyžaduje zkušenosti a trpělivost. Téměř neštěká, projevuje se vytím, případně kňučením.

Popis

Československý vlčák je středně velký až velký pes, který stavbou těla, barvou i osrstěním nezapře svůj vlčí původ. Má také typickou pružnou chůzi vlka. V kohoutku měří více než 65 cm, fena asi 60 cm, váží kolem 25 kg. Československý vlčák má souměrnou hlavu s podlouhlým čenichem, suchou tlamou a s typickýma úzkýma vlčíma očima jantarové barvy. Jeho čelisti jsou silné, zuby dobře vyvinuté, nůžkový skus. Uši mají trojúhelníkovitý tvar a jsou tenké a vzpřímené. Krk je suchý a dobře osvalený, pes musí bez námahy dosáhnout čenichem na zem. Tělo má obdélníkový tvar s pevnou konstitucí, dobře osvalený. Hrudník je souměrný a prostorný, břicho je pevné, vtažené, slabiny má lehce vpadlé. Končetiny jsou rovné a pevné, ocas svěšený, při vzrušení jej vztyčí srpovitě nahoru. Je pro něj typický lehký klus. Srst má československý vlčák rovnou a uzavřenou, barvu může mít žlutošedou nebo stříbrošedou, typická je pro něj světlá maska na hlavě, krku a hrudi. Na zimu mu narůstá mohutná podsada.

Klasifikace FCI

Podle Mezinárodní kynologické federace (FCI) je československý ovčák zařazen do skupiny I. - Psi ovčáčtí a honáčtí , sekce 1. - Ovčáci s pracovní zkouškou. Oficiální zkratka pro ČR je CSV. Využití - jako všestranný pracovní pes. Zemí původu je bývalé Československo, dnes je považován za plemeno slovenské.

Historie plemene československý vlčák

Jedná se o nové plemeno vzniklé křížením německého ovčáka a karpatského vlka. S pokusy se začalo v 50. letech s cílem vyšlechtit psa, který by byl stejně odolný a silný jako vlk, ale nebyl by tak nedůvěřivý a plachý. Potomky bylo možno odchovat jak ze spojení psa a vlčice, tak vlka a feny. Uznán FCI byl v 80. letech. Byl určen především pro armádní účely.

Základní péče

Československý vlčák je náročné plemeno, které vyžaduje zkušeného kynologa. Potřebuje kvalitní výcvik a jeho výchova není jednoduchá. Může být velmi nedůvěřivý. Není vhodné jej chovat v bytě, potřebuje výběh. Feny hárají pouze jednou do roka.