Stejně jako bišonek, je i boloňský psík citlivé zvíře, které reaguje na jemné signály a změny v chování člověka velmi intenzivně. Přítomnost něžné lidské ruky je pro tyto psy základní životní potřebou. Najde-li boloňský psík takového pána a rodinu, stane se oddaným, milujícím, veselým psem a člověku a jeho životnímu stylu přizpůsobivým společníkem. Problémy mu nečiní další psi, ani jiná zvířata v rodině, s dětmi je dobrým kamarádem. S přirozenou inteligencí boloňských psíků není výchova žádný problém, postačí trocha důslednosti a pamlsků. Jeho temperament není tak výrazný jako u bišonka, je proto vhodný i pro majitele, kteří dávají přednost spíše poklidnějšímu toku života.
Popis
Malý pes s celkovým exteriérem jen málo odlišným od bišonka. Srst boloňského psíka je stejně hustá, ale na rozdíl od bišonka je chomáčovitá a od těla mírně odstává. Je také stejně dlouhá po celé ploše těla s výjimkou tlamičky, kde je kratší. Barva srsti je pouze čistě bílá, přípustné jsou pouze žlutavé znaky, event. odstíny.
Kohoutková výška psů je 27 cm, u fen 25 cm. Tělo má čtvercový formát, hřbet je rovný a bedra jsou mírně klenutá. Ocas má boloňský psík nasazený v oblasti kříže, je delší a psi jej nosí otočený zpět na záď, přes hřbet. Nohy jsou jemně modelované, zadní nohy budí kulatější dojem. Krk je u boloňského psíka spíše krátký. Uši má boloňský psík vysoko nasazené, spuštěné dolů, ale u kořene mírně zvednuté. Oči jsou velké, znatelně otevřené a tmavé.
Historie plemene boloňský psík
Jeho pradávnou domovinou bylo teplé Středomoří, kde psi podobní dnešním boloňským psům trávili své dny vedle bohatých šlechtických, ale i královských rodin. Boloňský psík je také velmi blízkým příbuzným bišonka, v minulosti tato dvě dnes zcela samostatná plemena prakticky splývala. Mírné rozdíly v exteriéru se u boloňského psíka vyhranily v Itálii, poblíž Boloně a rasa byla oficielně uznána v roce 1934.
Základní péče
U boloňských psíků se v rámci povoleného standardu vyskytuje více typů srsti. Psi, kteří mají srst klasicky „otevřenou"¨, se spokojí s jednotýdenním kartáčováním a běžnou úpravou srsti.
Druhý typ srsti - s podsadou, nebo jinou strukturou - je na péči mnohem náročnější. Takováto srst se snadno zacuchává, a chuchvalcuje. Proto se musí denně vyčesávat, především v oblasti břicha a končetin. Naštěstí je alespoň výchova tohoto plemene opravdu časově zcela nenáročná.
Opět jsou spojeny s náročnou srstí - chlupy kolem čenichu je nutné pravidelně česat, nebo i několikrát denně mýt. Hlídat se také musí vnější zvukovod, aby se do něj případné uvolněné chlupy nedostaly - mohly by vyprovokovat zánět. A stejně jako u bišonka i v případě boloňského psíka je dobré kontrolovat tlapky a vystříhávat příliš dlouhé a v chůzi překážející chlupy mezi jednotlivými polštářky.
Pro tuto náročnou, ale naprosto nutnou péči, není boloňský psík vhodný pro majitele, který by tuto starost vnímal jako nepříjemné zlo.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
