Je nadmíru důležité zdůraznit, že bulteriér není svou podstatou žádnou hrůzostrašnou „bestií", jak je někdy v médiích prezentováno. Rovněž je důležité připomenout, že za chováním každého psa jakékoliv rasy stojí vždy výchova, která může vypadat i jako otevřené týrání ze strany majitele. Je to bezesporu tvrdý pes, ovšem jeho tvrdost spočívá především ve schopnosti ignorovat vlastní bolest, a to jak při možném zápasu s jiným psem, tak třeba v případě nemoci. Správně vedený, tj. vedený s láskou, je bulteriér v pravém slova smyslu rodinný pes, který miluje a chrání děti. Příchozí návštěvníky ohlásí štěkotem, ale nikdy na ně nezaútočí, pokud nebude mít důvod bránit „svou" rodinu. Případná další zvířata v rodině snáší dobře, pokud s nimi vyrůstal. Naproti tomu bulteriér nikdy nebude zcela dobře vycházet s dalším psem stejného pohlaví v rodině. Možné jsou případy dvou fen v rodině za předpokladu dobré a důsledné výchovy. Tento pes potřebuje opravdu důslednou výchovu a výcvik.
Popis
Jedná se o středně velké psy, jejichž tělo je mimořádně svalnaté, čímž budí dojem mohutnosti. Pro tuto svou postavu bývá bulteriér nazýván psím gladiátorem. Jeho srst je krátká a nenáročná na úpravu. Přípustné barevné variety: čistě bílá, bílá se znaky na hlavě, žíhaná, červená, černě žíhaná, srnčí a trojbarevná.
Kohoutková výška není plemenným standardem stanovena, podstatné je, aby každý jedinec působil ideálně jako silný, mohutný a dobře osvalený pes. Hřbet bulteriéra je krátký a bedra silně osvalená. Ocas je vysoce nasazený, středně dlouhý a špičatý - nošen je téměř vodorovně. Nohy jsou dobře stavěné rovné s kulatými a silnými kostmi. Krk je neobyčejně silný. Hlava je dlouhá a silná až k čenichu. Oči jsou naopak malé, trojúhelníkovité a tmavé. Uši má bulteriér malé, tenké a vzpřímené, blízko sebe rostlé.
Historie plemene bulteriér
Křížením dnes již neexistujících staroanglických teriérů s anglickými buldoky vznikl pes, jehož jediným počátečním posláním byl zápas s ostatními psy a jinými zvířaty, takže za jeho nejdůležitější vlastnost byla považována jeho pověstná tvrdost. V 50. letech 19. století, tedy v době, kdy už byly psí zápasy naštěstí zakázány, byl oficiálně vyhlášen standard plemene bulteriér, a toto plemeno se stalo poměrně vyhledávaným pro ty své povahové vlastnosti, které byly do té doby zcela opomíjené.
Základní péče
Srst tohoto plemene nevyžaduje zvláštní péči, ale vzhledem k silné tělesné stavbě předurčuje psa k nutnosti spaní na měkké podložce - jinak dochází ke vzniku otlačenin a odřených míst. Výchova psa by měla být zahájena co nejdříve, aby se předešlo rozvoji jeho vrozené paličatosti a svéhlavosti. Na škodu není profesionálně vedená škola poslušnosti.
Tito veselí a spontánní společníci mohou především ve svém mládí ledacos zničit, protože jejich potřeba pohybu a dovádění je poměrně vysoká. Ocení proto různé psí sporty, nicméně bulteriéři netouží soutěžit s dalšími cizími psy. V rámci výchovy bulteriéra se jako nejdůležitější jeví schopnost majitele trpělivým, důsledným, ale zároveň láskyplným přístupem zbavit psa jeho možné tvrdohlavosti a stát se jeho přirozeným vůdcem.
Plemeno anglického bulteriéra trpí na vrozené vady srdce a ledvin. Proto by měl každý, kdo má zájem o štěňátko bulteriéra hledat štěně po plně testovaných rodičích, aby tak maximálně snížil riziko těchto vad.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
