Povaze briarda vévodí inteligence, pracovitost, odolnost a odvaha. Tito psi mají silně vyvinutý hlídací instinkt, takže svou rodinu nekompromisně brání proti všem cizím vetřelcům. Z téhož důvodu je i jejich vztah k neznámým návštěvám velmi odtažitý a nedůvěřivý. Naproti tomu na společenství rodiny svého pána jsou briardi naprosto závislí, nehodí se tedy pro venkovní odchov. Důležitou složkou jejich povahy je fakt, že jsou to vskutku ostražití psi, kteří nemají příliš mnoho smyslu pro humor, a od toho se odráží i jejich vztah k dětem. Briard děti miluje a hlídá, ale dospělí členové rodiny nesmí připustit, aby malé děti briarda obtěžovaly, nebo nevhodně dráždily.
Popis
Drsná, dlouhá srst pokrývající velké a mohutné tělo briarda, z něj činí respektovaného psa. Navzdory své velikosti se briard pohybuje lehce a mrštně. Jeho srsti se někdy říká „kozí", protože je podobně hrubá, dlouhá a suchá. Může být lehce vlnitá a má také lehkou podsadu.
Povolené barevné variety: v podstatě všechny uniformní barvy s výjímkou čistě bílé, dvojbarevné a kaštanově hnědé. I jen malé znaky v bílé barvě jsou nepřípustné.
Psi by měli v kohoutku měřit nejméně 62 cm, feny minimálně 56 cm. Při posuzování těla je nejdůležitější jeho délka, která by měla být větší než výška briarda. Hrudní koš je hluboký a linie hřbetu se ideálně mírně svažuje směrem k ocasu. Ten je u briarda dlouhý a svěšený, v poslední části hákovitě prohnutý. Briard by měl mít dobře zaúhlené nohy s tzv. dvojitými pasírky na zadních končetinách. Hlava je u tohoto plemene žádoucí dosti dlouhá s úzkým, špičatým čenichem. Briard má poměrně velké oči a vysoce postavené výrazné uši.
Historie plemene briard
Do ne úplně prokazatelné historie tohoto plemena vnáší trocha světla skutečnost, že se podle dochovaných vyobrazení psi nápadně podobní briardům vyskytovali již ve 14. století ve Francii.Nejpravděpodobnějšími předky briarda se tak jeví asijští ovčáčtí psi. Toto typické ovčácké plemeno bylo za samostatné uznáno v roce 1896, pod označením briard - tedy ovčák z kraje Brie.
Základní péče
Časově náročnější je nutnost pravidelné péče o srst briarda, je nezbytně nutné ji raději v kratších intervalech pravidelně pročesávat a kartáčovat, předejde se tak tvorbě mnohem hůře zvladatelných a nehezkých chuchvalců. Stejně tak je dobré vystříhávat nadbytečné chlupy rostoucí mezi polštářky tlapek, protože ty mohou briardovi velmi znepříjemňovat chůzi. Do základní péče o briarda lze zahrnout i možnost dostatečného vybití jeho temperamentu při pravidelných procházkách, nebo sportu.
Briard je psí osobnost, má své sebevědomí, hrdost a může být i tvrdohlavý. Takového psa nelze vychovat a vycvičit s nedůsledným, polovičatým a nezkušeným přístupem. Je to pes, který potřebuje pevnou ruku - ovšem pozor, tato ruka musí být spravedlivá a vedená láskou. Zamění-li se tento pojem za pouhou tvrdost a nečestné jednání se psem, briard se vůči svému majiteli naopak ještě více zatvrdí, jeho vůli a osobnost nelze zlomit násilím. Láskyplnou péčí a důsledností je ale možné získat velmi statečného ochránce, který bude svého majitele plně respektovat a ctít.
Dalším důležitým nárokem je u briarda fakt, že byl vyšlechtěn jako pracovní plemeno, potřebuje tedy hodně pohybu a také zábavy, která nahradí jeho někdejší pracovní povinnosti. Výborně se proto hodí pro různé psí sporty, ale uplatnění najde i jako lavinový, záchranářský či policejní pes.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
