Ve Stopách Vraha

Kapitola Šestá

Ráno, tři úplňky po tom, co Dream a Moon přišly do klanu

Dream se nejistě podívala přes okraj skály a nervózně přešlápla. Zmučeně se podívala na svou matku.

    „Vážně musím?" Zeptala se tiše. Tak moc se snažila jí to rozmluvit.

Clawinslow však jen unaveně kývla a pobídla jí kyvnutím hlavy.
Dream věděla, že už nemá šanci vycouvat, a tak přistoupila a opatrně uchopila do zubů sojčí pírko. Podívala se na něj přes svůj čumáček a povzdechla si. Pírko se díky jejímu dechu zavlnilo a zvedlo tak Dream náladu.
   
Zavřela oči a nešťastně otevřela tlamičku. Pírko jí tedy z tlamičky vypadlo a krouživými pohyby se snášelo k zemi.
    
Dream se naštvaně podívala na bílou kočku po jejím boku. Snažila se působit rozzuřeně a uraženě, ale něco jí říkalo, že by se na svou matku neměla zlobit.

    „Proč jsem se ho musela vzdát? Bylo tak krásné. Mohla jsem se pochlubit Creamkit a Jestřábovi. Víš, jak by mi záviděli?" Rozčilovala se nad tou nespravedlností.

Clawinslow se však jen zasmála a posadila se. Svou velkou tlapkou Dream chytila za bok a přitáhla si jí blíž k sobě.

     „Víš, mé malé koťátko, sem tam musíme každý něco obětovat. Ale ať už je ta oběť malá, nebo velká, vždy je k něčemu užitečná. Myslíš, že jsi tam to pírko pustila zbytečně?," Zakroutila hlavou a sklonila se blíž k Dream.„Pořádně se podívej, Dream." Zašeptala a ukázala tlapkou na místo, kde se stále snášelo pírko.
    
Dream se zamračila a začala se soustředit na čím dál tím menší modré pírko.
Když už bylo pírko u konce svého pádu, Dream už si myslela, že jen bezvýznamě dopadne, ale na poslední chvíli se kolem pírka mihl hnědý stín a vmžiku bylo pírko pryč.
    
Dream pootevřela tlamičku a rychle se podívala, kterým směrem pírko zmizelo. S příjemným potěšením zjistila, že pírka se teď chopil malý, hnědý ptáček, který s ním přistál na stromu poblíž. Naposledy zatřepotal křídly a pírko přidal ke skoro už kompletnímu hnízdu.
    
Dream se radostně zajiskřilo v očích a šťastně se podívala na svou bílou matku. Ta se na ní usmála a tlapkou jí hrdě poplácala na hlavě.

                                         ~~~

Dreamlee pomalu otevřela oči. Co to... Kde to... Po velice dlouhém zřejmě... Spánku? Se jí motala hlava a naprosto vůbec se nedokázala zorientovat.
    
Nadzvedla hlavu, ale hned jí zase položila, kvůli tupé bolesti, která jí projela tělem, jako blesk seslaný Hvězdným klanem.
Zkusila svůj nezdařený pokus znovu a tentokrát pomaleji. Nakonec se jí podařilo zvednout hlavu a ona si tak mohla prohlédnout své tělo.
    
Se zděšením zjistila, že měla tlapky celé poškrábané a oteklé. To však nebylo tak zlé. Horší bolestí pulzoval obrovský škrábanec na levé zadní tlapce, počínaje začátkem stehna a končí až u kotníku.

     „Co se to stalo?"Zašeptala si pro sebe. Chvíli přemýšlela, a když jí došlo, co přesně se událo, jakoby jí sám Hvězdný klan pomaličku vytrhl každý dráp. Tohle byla ta nejhorší bolest, kterou Dream kdy zažila. Byla tak tisíckrát horší, než nějaká rána na tlapce.

Skutečnost.

Smutek jí pomalu rozežíral zevnitř a náramně si to užíval.

      „Už jsi se vzbudila." Uslyšela hlas od vchodu do doupěte. Opatrně natočila hlavu tím směrem a spatřila Handlesnow. Vypadala unaveně a bez jisté jiskry, kterou měla vždy v očích. Tlapky měla zablácené a kožich pokrytý ranní rosou.
   
Dreamlee si až teď uvědomila, že se zřejmě nachází v doupěti léčitelky. Vonělo to tu bylinkami, které měla Handle vyskládané a úhledně srovnané podél stěn z kapradin a mechu.