Ve Stopách Vraha

Kapitola Pátá

Brzký měsíční svit, následující sluneční záři se Meduňka s Jestřábem přidávají k výcviku starších učedníků

Měsíc byl v půlce svého putování, když se stříbrný kocour tiše vysoukal ze svého doupěte a kráčel po mrtvé mýtině přímo na místo schromáždění.
Jeho srst se v měsíčním světle leskla a dostávala tak modrý nádech, stejně, jako na slunci.

Jakmile vyšel měsíc, celý les ztichl a ulehl do svých doupat. Ostatně jako vždy. Když se však pořádně zaposlouchal, zaslechl i tiché šelestění stromů a proud řeky, který ležel jen nedaleko od něj. A nejen to. Slyšel i vzdálené, skoro neslyšné, hlasy, které každým krokem sílily a byly jeho cílem. Přidal do kroku a překlusal přes krátkou louku která byla jedinou překážkou zabraňující vstup na schromažďovací mýtinu.

Vynořil se ze suchého keře zrovna ve chvíli, kdy už chtěli začít bez něj. Podrážděně zasyčel, ale hned ztichl, když na něj ostatní otočily hlavy a upřeně se na něj dívali.

Všechny tu důvěrně znal. Stejně, jako oni jeho. Poznával mohutného válečníka, který byl skoro stejně vysoký jako on. Ravenleaf. O něm mi nikdo nic neřekl. Pomyslel si hořce.
Pak Olisnow, která byla na každém tajném schromáždění stejně jako on.
Starsweet, jedna z matek, a nakonec Heavenstar.

„Dobře že jsi tu, Jestřábe," Začala velitelka a pět koček si sesedalo do kroužku.„Všichni víte proč jste tady a tak půjdeme rovnou k věci. Starsweet, ty jsi už tohle jednou zažila. Můžeš mi říct, jak se to projevovalo?"

Jestřáb se otočil na krémovou, starou matku, která seděla vedle černého zástupce. Vypadala vedle něj drobně a křehce. Mrskl vousky.
Nepochopil, proč je zde i tahle kočka. Jednou se to sice stalo, ale není to jisté. Nikdy nebylo a nikdy nebude.

„Jednoduše. Prostě ho odmítal Hvězdný klan." Prskla nepřítomně. Šlo vidět, že tu být nechce a zřejmě jí to dost otravuje a znervózňuje.

„Nechápu, proč tu musím být," Začala podrážděně Olisnow. Jestřáb se nad tím pousmál.„Nemám s tou kočkou nic společného a její výcvik nevedu, takže mě omluvte." Už se zvedla a chystala se odejít, ale Heavenstar podivuhodně výhružně zasyčela a propálila Olisnow pohledem.

„Zůstane tu Olisnow a Jestřáb. Ostatní odejdou." Řekla, aniž by odtrhla oči od podrážděné válečnice.
Olisnow si nechápavě sedla blíž k Jestřábovi a sklopila pohled.

„Jsi tu kvůli tomu, že vedeš výcvik s Brackenleaf, ale ta tu nemůže být, protože je na Dream až moc upnutá. Kdyby slyšela tohle, zasáhlo by jí to a kdoví, třeba by jí potom nechtěla učit," Povzdechla si a vypadalo to, že jí unavuje tohle pořád dokola opakovat.„Nemůžeme si něco takového dovolit. Stálo by nás to další válečníky a vy moc dobře víte, že o ty, je v poslední době nouze." poslední větu na ně podrážděně prskla a švihla ocasem.
„Takže. Jste tu kvůli vašim učedníkům. Olisnow má Creampaw a teď zastupuje i Dreamlee. A Jestřáb má, jestli se nepletu, Meduňku." Řekla už klidněji.

Jestřáb si s Olisnow vyměnil zmatený výraz, ale pak se jen podíval na Velitelku a zdráhavě kývl.
Ano, měl Meduňku a mrzelo ho to. Ne to, že má ji, ale kvůli jejímu neustálému soupeření s Dreamlee a Creampaw se hrozně zdržuje ve svém výcviku a zaostává tak za těma dvěma. Cream jde dobře lov a Dream zas boj a ona prostě žárlí.
Jestřáb věděl, že kdyby myslela trochu i na svou budoucnost, tak by jí šla hlídka, protože má citlivý čich a možná i boj, ale takhle to prostě nešlo.

„Výborně. A všichni moc dobře víme, že Meduňka ty dvě nemá úplně v lásce." Povzdechla si a trochu přivřela oči. Jestřáb kývl a Olisnow pokrčila rameny. Nedokázal se však udržet a musel dodat:
„A oni jí" Špitl a sklopil zrak.
Heavenstar to přešla bez povšimnutí a Olisnow se na něj jemně usmála. Dotkla se ocasem toho jeho a když na to Jestřáb nijak nereagoval, jemně ho položila.