Horns [Black Butler ff]

Mladý Pán

Ráno mě probudili otravné paprsky slunce. Jen jsem vydala zvuk podobný zabručení a překulila jsem se,,Slečno, je čas vstávat." pomalu otevřu oči. Přede mnou stojí černovlásek s krásným úsměvem oblečený jako sluha. Zamrkám a rozhlédnu se. Sednu si a podívám se na něj,,Kde to jsem?" hlesnu nechápavě,,Jste v panství Ciela Phantomhiva" usměje se. Pokývu hlavou,,Mohu se zeptat na vaše jméno?" usměju se,,Mitsuki Carves. Můžete mi říkat Mitsu." usměju se. Promnu si spánky,,Co se stalo?" zamumlám. Mám hlad.,,Našel jsem vás u cesty směrem k sídlu, tak jsem vás vzal sebou. Vypadáte hodně hladově. Donesu vám oblečení a pak vás doprovodím do jídelny." ukloní se a odejde. Pomalu se přesunu ke kraji postele a protáhnu se. Je tu tak krásné teplo. Z mého protahování mě vyruší zaklepání na dveře. Pomalu vstanu a přejdu k nim. Otevřu je a opatrně vykouknu. První, co uvidím jsou černobílé šaty, které drží černovlásek. Usměju se,,Děkuju. Jak se jmenuješ?" převezmu si ty krásné šaty,,Sebastian Michaelis." ukloní se. Zamrkám,,Budu zde čekat." usměje se a zavře, abych měla soukromí. Odejdu zpátky k posteli a navléknu se do toho. To jméno... Slyšela jsem o něm něco. A i ten divný pocit. Sebastian... Sebastian. Už vím. Démon. Démon Sebastian. V hlavě se mi vyklubal úžasný nápad. Ušklíbnu se. Snad se to povede. Ještě se před zrcadlem nějak upravím a vyjdu ven. Usměju se na Sebastiana a zavřu dveře,,Můžeme." pokýve hlavou a rozejde se směrem k jídelně a já za ním. Začnu si prohlížet sídlo. Je to tu takové pochmurné. Všechno tmavé. Odkašlu si,,Jestli bych se mohla zeptat... Mohla bych tu pracovat jako služka?" Sebastian se na mě nechápavě podívá. Usměju se,,Služka? To musíme probrat s pánem" zamumlá a dál mě nevnímá. Pousměju se. Snad to vyjde. Po chvíli vejdeme do jídelny, kde už hrabě snídá. Polknu a zastavím se u Sebastiana. Ten mě jen popostrčí, abych si šla sednout. Panebože. Tolik jídla. Hladově polknu a pomalu si sednu ke stolu. Hlavně se ovládej. Ciel se na mě usměje,,Pořádně se najez, určitě máš hlad" rozzářím a pokývu hlavou,,Děkuju" začnu ihned jíst. Mám takový hlad. Spokojeně hltám další a další sousto, ale pak se zastavím,,Pane, chtěla bych u vás požádat o místo služky. Nemám kde bydlet a ani žádné jídlo. Chtěla bych u vás zůstat a jako splácení bych pro vás pracovala jako služka." polknu. Snad to vyjde. Ciel se na mě podívá a pak i na Sebastiana, který pokýve hlavou. Polknu a udělám psí oči,,Prosím." kňuknu. Nakonec pokýve hlavou a já se rozzářím,,Ale! Jakmile něco provedeš, tak to odnese Sebastian, ano?" pokývu hlavou,,Ano! Slibuju, že nic neprovedu." usměju se. Ciel se zvedne od stolu,,Dnešek a zítřek strávíš se Sebastianem, aby jsi se zaučila."odejde. Usměju se a Sebastian mě spraží pohledem. Skloním hlavu a ještě něco sním. Vstanu a začnu sklízet nádobí. Sebastian se na mě udiveně podívá. Pousměju se,,Po snídani se uklízí nádobí, ne?" usměju se a dál tam uklízím. Sebastian se po chvíli odhodlá mi ponoct,,Ještě jsem ti chtěl někoho představit." zastaví mě a já pokývu hlavou,,Mey-Rin, Barde, Finny, Tanako." usměje se Sebastian a po chvíli před námi stojí čtyři osoby,,Chtěl bych ti představit naše další komorníky. Rusovláska s brýlemi je Mey-Rin. Blonďák s plamenometem je Bard." Sebastian mu rychle vezme ten plamenomet, protože málem tady chytnul ubrus. Zasměju se,,Ten štíhlý blonďáček s kloboukem je Finny a náš pan Tanaka." všichni se ukloní a já taky,,Chci vám představit naší další komornici. Mitsuki." usměju se,,Ráda vás poznávám." usměju se. Mey začne kapat krev z nosu. Nadzvednu obočí. Naštěstí si toho všimne a pokusí se to krvácení zastavit kapesníkem,,V-vypadáte spolu... J-jako hezký pár." zrudnu a podívám se na Sebastiana. Zasměju se. Taky je rudý,,To se děje často." zabručí Bard a začne s Finnym odnášet věci. Vezmu si do rukou taky pár talířů. Sebastian mi dá ruku na rameno,,Oni to uklidí. Provedu tě po sídle." skloním hlavu a nakonec to odložím. Rozejdu se za Sebastianem, který mě začne provázet sídlem. Furt je rudý až za ušima,,Ať tady nezačneš krvácet." zasměju se. Pouze zabručí a dál mě provází.

Zastavím se u hlavního vchodu,,A jsou tu nějaký zvířata?" zeptám se zvědavě. Sebastian pokýve hlavou a odvede mě na zahradu. Tam na mě vyskočí obrovský čokl. Rychle se schovám za Sebastiana,,Co to je?" vypísknu,,To je pánův pes Pluto." Pokývu hlavou,,A co kočky?",,Pán je alergický." zabručím,,Jak může být alergický na taková huňatá klubíčka?" Sebastian se začne nad tou představou rozplývat. Uchechtnu se,,Taky blázen do koček?" pouze pokýve hlavou. Zasměju se a rozejdu se zpět dovnitř. Usměju se,,Takže, co se bude dít teď?" usměju se,,Bude se chystat oběd." usměje se Sebastian a rozejde se do kuchyně. Nechci ho proti sobě poštvat. Zvlášť, když je to takhle silný démon. Rozejdu se za ním jako ocásek,,A co se bude podávat?" zamumlám a začnu se rozhlížet po té obrovské kuchyni,,Udělám to sám, nepotřebuji pomocníky. Můžeš pro pána připravit stůl." odpoví mi hodně nezaujatě. Povzdechnu si a Pokývu hlavou. Vaření mě vzdycky bavilo. Vezmu si věci a rozejdu se do jídelny to udělat.

Po chvíli je všechno připravené. Usměju se a upravím si šaty. Potichu se vplížím do kuchyně. Dojdu k Sebastianovi a nakouknu mu přes rameno,,Jak to jde?" usměju se. On jen sebou ucukne a hodí po mě vařečku. Chytnu ji a usměju se. Sebastian mě spraží pohledem,,Co tu děláš?" zabručí. Usměju se a zamíchám tu polévku,,Už jsem se nudila. Všechno jsem už připravila." usměju se a ochutnám to. Nadzvednu obočí. Moc dobře vařit neumí. Vyhrabu ze skříňky nové koření a bobkový list. Hodím to tam a zamíchám to. Sebastian mě celou dobu jen probodává pohledem. Uchechtnu se a trošku mu naberu ,,Ochutnej." usměju se. Ochutná a pak se ke mě otočí zády. Zamrkám a ušklíbnu se,,Copak?" usměju se a přejdu k němu. Uhne pohledem,,Docela to ujde." zabručí. Usměju se,,Děkuju." usměju se a ještě tu polévku zamíchám. Uchechtnu se. Furt je ke mě otočený zády. Rozhlédnu se a zkontroluj to tu. Brambory se vaří... Ochutnám je a přisolím je. Usměju se a začnu připravovat maso. Usměju se a podívám se na Sebastiana. Ten tam potají usrkává polívku. Usměju se na něj a začnu smažit maso. Krásně to voní. Ještě tam přidám rozmarýn a trošku vody. Sebastian ke mě přijde a začne se mi dívat přes rameno,,Nečekal jsem, že se tu může objevit někdo, kdo je ve vaření lepší než já." zabručí trošku dotčeně. Zvednu hlavu a usměju se,,Nikdo není dokonalý. Mě zase nejdou péct moučníky, tak to přenechám tobě." usměju se. Sebastian se usměje a skloní se ke mě,,Krásně to voní." usměje se,,Ty do toho dáváš kytky?" zabručí. Zasměju se,,To je rozmarýn. Díky němu to tak krásně voní." usměju se,,Neboj, pak udělám porci i pro tebe a ostatní komorníky." usměju se. Sebastian jen zamrká a podívá se na mě. Vřele se usměju a podívám se na to maso. Obrátím ho a ještě si připravím zeleninu. Začnu ji krájet a potom je dám na druhou pánev. Zaliju ji troškou šťávy z toho masa a začnu ji smažit. Sebastian je na mě pořád namáčklej. Uchechtnu se,,Asi se máš ještě co učit." zasměju se a Sebastian pokýve hlavou. Zamrkám,,Ty jsi si to přiznal." zašklebím se. Je úplně mimo,,Teda co? Ne! Samozřejmě, že umím vařit líp než ty." zabručí. Už je zase rudý až po uši. Uchechtnu se a zase se obrátím zpátky. Dodělám tu zeleninu, brambory a maso. Usměju se a všechno připravím. Usměju se,,Dál to je už jenom na tobě. Teď tu připravím jídlo pro vás.," usměju se. Sebastian pokýve hlavou a odnese to všechno do jídelny. Opět začnu vařit. Je mi úžasně.

Sklidím talíře ze stolu a začnu je mít,,Bylo to výborný Mitsuki!",,Jo! Jsem plnej až po okraj." zasměju se,,Mockrát děkuju kluci" usměju se na ně a dál myju nadobí. Mey-Rin se uculí,,Byli jste spolu tak krásný." zamumlá. Zamrkám a podívám se na ni,,Cože?" nadzvednu obočí. Bard se uchechtne,,Zase vás asi sledovala. To dělá vždycky." zamrkám a zasměju se. Sebastian nás vyruší a přejde k nám,,Dnešní odpoledne se bude dům zdobit do vánoční atmosféry." zabručí a přejde ke mě s talířem,,Zbylo i na mě?" usměje se. Pokývu hlavou a naberu mu. Podám mu ten talíř a pohlédnu mu šťastně do očí. On se mi zahledí hluboko do očí a vezme si ode mě talíř. Zamrkám a znovu se usměju. Mey-Rin vypískne a znovu ji začne téct krev z nosu. Hodím po ni utěrku,,Na" zasměju se a sednu si k nim. Usměju se.