Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

12.

Ještě nějakou dobu tam tak stáli, a bylo na nich vidět, že přemýšlí. Najednou, jakoby věděli, že je to vinna obou.

Kousek jsem couvla, předklonila se a opřela se o svá kolena. Zhluboka jsem dýchala. Cítila jsem, jak mě ledový vzduch štípe na plicích. A přesto jsem dál zhluboka dýchala.
Nohy mě strašně studěly, až to bolelo.

,,Poslyš, Clarence......možná máš pravdu. Možná, že to, co se ti stalo, je vinna nás oboum...." Na chvíli se odmlčel a já se narovnala a začala dýchat pomaleji. ,,...ale i tak....Diega chci zabít už roky a roky. A teď bojujeme jako alfa s alfou a jeden konečně může zemřít." Zavrčel a svůj zrak obrátil k Diegovi.

,,V tom má Richard pravdu. Naše nepřátelství trvá již dlouhé roky. A až ho konečně zabiju, bude po všem." Škodolibě se usmál Diego a taky svůj zrak upřela na Richarda.

Pohled třetí osoby

,,Zastav to, Richarde!" Zařvala Clarence. ,,Co když nechci?!" Zavrčel vztekle. ,,Prosím, zastav to." Žadonila Clarence nadále. Richard však byl přespříliš tvrdohlavý.
,,Diego, nenech se vyprovokovat!" Otočila se tedy k Diegovi, jenž měl vztek vepsaný ve tváři

Jenže ani jeden alfa jí neposlouchal. Oboum se oči změnili na vlčí. Clarence měla poslední plán, jak je zastavit.

Věděla, že to, co se chystá udělat, dělat nesmí. Věděla, že když se přemění na vlka, je to velice riskantní.....i tak to hodlala udělat, protože jí oba mají evidentně svým způsobem rádi a tak nebude tak těžké je zastavit.

Roztáhla ruce, nechala si oči změnit na safírové, které má, když je v podobě vlka. ,,DOST!" Zařvala, jak nejvíc dovedla, přičemž se přeměnila na vlčici a zařvala nelidským hlasem. Do jejího řevu se připojilo i vytí a tak ze sebe vydávala zvuk tak hlasitý, až si obě alfy zakryli uši a tak zvláštní, že se nepodobal ani lidskému a ani vlčímu.
Clarence, v podobě bílé vlčice, pak vyčerpáním spadla na zem a přeměnila se zpět na dívku....jenže byla v bezvědomí.

Oba alfové si sundaly ruce z uší a své, nyní už lidské, oči zvedli k dívce ležící v bezvědomí na zemi.
Znovu se po sobě podívali nenávistnými pohledy a bylo na nich více jak jasně vidět, že by nejraději pokračovali v tom, co se právě chystali začít, než se ozval ten nelidský zvuk, který ona bílá vlčice ze sebe dostala....chtěli začít bojovat.

Bylo na nich vidět, že by se teď hned chtěli pustit do souboje, jako alfa s alfou....ale všechno tohle teď muselo jít stranou, protože ona vlčice, ta dívka ležící na zemi v bezvědomí, pro ně pro oba znamená víc, než cokoli jiného......přestože si to ještě neuvědomují.

A tak se k ní oba rozešli a poklekli vedle ní.
Pro jednoho znamenala celý svět a pro druhého byla celým světem...vlastně jí měli rádi oba stejně.......jenže na to musejí teprve přijít.

,,Co teď?" Zeptal se černovlasý, se zářivě modrýma očima...Richard.
,,Budeme muset spolupracovat." Odpověděl ten druhý, jehož vlasy byly tmavě šedivé, až skoro stříbrné a oči čistě šedé...Diego.

Oba moc dobře věděli, že toho druhého nesnáší. Jenže nechtěli, aby se Clarence stalo něco dalšího, za co by oba mohli.

Jenže taky si byly vědomi toho, že jelikož spolu bojovali, než Clarence přiběhla, byly oba vyčerpaní. Tak vyčerpaní, že jen jeden z nich byl Clarence neunesl. Proto museli spolupracovat a nést jí společně.

Pohled Diega

Zkusil bych jí nést sám. Jenže nebudu riskovat, že by mi upadla.

Bylo mi více jak jasné, že musíme spolupracovat a nést jí společně. Viděl jsem na Richardovi, že mu došlo totéž, ale stejně jako já, s tím nesouhlasil.
Avšak nebylo na výběr, jestli máme Clarence dostat z té zimy.

,,Takže tedy spolupracovat?" Zeptal jsem se. Richard si povzdechl. ,,Spolupracovat." Přitakal.
Natáhl jsem k němu ruku. Musí teď být příměří, jinak by Richard nemohl spolu semnou vkročit na mé území.

Otráveně si povzdechl a mou ruku přijal. Potřásli jsme si a kývli.

,,Tak jo. Vezmi jí za ruce a já za nohy." Navrhl Richard a já souhlasně přikývla.

Společně jsme jí zvedli a vešli na mé území. Netrvalo ani minutu a už s námi srovnali krok dva Richardovi bojovníci. Moji tři šli před námi.

Strašně mě bolelo ruku, do které mě Richard kousl. A podle toho, jak šel on, jeho bolela noha, do které jsem ho kousl já.

Po chvíli jsme vešli do mého domu. Richard se rozhlédl. Donesli jsme Clarence do té místnosti, ve které byla, než jsem odešel bojovat s Richardem.

Společně jsme jí dali na postel a pak udýchaně oddechovali.

Dva jeho bojovníci stáli vedle něj. Mohl jsem to udělat. Mohl jsem ho teď zabít. Ale došli mi dvě věci.....zaprvé, by to nebylo čestné, a můj otec mě učil být čestný. A za druhé.....řekl bych, že ho má Clarence ráda. Takže by mě potom nesnášela.

,,Richarde.....můžeš se s ní rozloučit a potom odejdi." Řekl jsem s povzdechem a spolu se svými vlky jsem se rozešel ke dveřím. Ale ještě jsem zastavil.

,,Mezitím se půjdu zeptat mého lékaře, co se vlastně Clarence stalo." Dodal jsem a opustil místnost.

Pohled Richarda

Sotva se za Diegem zavřeli dveře, zavětřil jsem. Momentálně je v domě vlků hodně.

,,Nebudeme dělat žádné blbosti." Řekl jsem svým bojovníkům.
,,Henry? Sunny? Slyšíte mě?" Zopakoval jsem. ,,Ano, alfo." Odpověděli nastejno.

Pak se oba šli rozhlédnout po téhle místnosti, kde bývají nemocní, nebo zranění vlci.

Potom jsem svůj zrak obrátil ke Clarence. Vypadala tak zvláštně, až mě to děsilo. Byla světlá, měla nafialovělé víčka, světlé rty a byla studená.

Opatrně jsem jí přikryl a posadil se na postel vedle ní.
,,Měla jsi pravdu, Clarence. Měl jsem to zastavit. Měl jsem tě poslechnout. Jenže kdybys věděla, proč spolu vlastně bojujeme, věděla bys, proč se tak moc chceme vzájemně zabít." Opatrně jsem se dotkl její studené ruky.

,,Ale když jsi přiběhla, měli jsme přestat, oba dva. Ale já ještě tu hubu musel otevřít. Promiň, omlouvám se, mrzí mě to. Mělas pravdu, je to vinna nás obou." Pomalu jsem jí po ruce pohladil.

,,Vím, že se zase probereš. Jen by ses pak už neměla tolik měnit na vlka. Měla by sis dát pauzu." Řekl jsem, pohladil jí po tváři a vstal z postele.

,,Henry, Sunny.....jdeme." Všichni tři jsme vyšli z místnosti. Upřel jsem zrak na několik Diegových vlků.
Sklopil jsem zrak a spolu s Henrym a Sunny jsme opustili Diegův dům a následně území Nebeské smečky.