3.

1.3K 78 2
                                    

Pohled Diega

Byl jsem z ní strašně zmatenej. Nechápal jsem, kde bere to sebevědomí. Nechápal jsem, proč se mě nebojí, když jsem alfa. Nechápal jsem, kde bere tu odvahu a tu troufalost praštit polštářem. A nechápu, jak mohla uhádnout moje jméno.
Kde se tady vlastně vzala? Proč tady je? A jak dlouho byla na cestě, než dorazila sem?
Na žádnou z těhle otázek jsem neznal odpověď a to mě strašně štvalo.

Nechal jsem jí v pokoji, kde doteď byla. Myslím, že s radostí uvítá sprchu.

Sám jsem mířil do své pracovny a cestou přemýšlel.
Zastavil jsem, sotva přede mnou stanul jeden z mých vlků....Simon.
Pousmál jsem se. ,,Jsem rád, že žiješ." Objal jsem ho. Málem dneska zemřel. Byl mladý a boj se silnějším soupeřem ho rychle unavil, takže pak rychle zeslábl. Byl dost zraněný a pomalu už se hojil.

Odtáhl jsem se od něj. ,,V pořádku?" Zeptal jsem opatrně. ,,Jo, Lis mě zachránila." Pousmál se. Lis a Simon byly družka a druh a udělali by pro sebe cokoli. Ona byla starší než on a taky o dost silnější, proto ho tolik bránila a on jí za to dal všechnu svou lásku.

,,Jen jsem se chtěl zeptat, co jste o té vlčici zjistil." Zajímal se. Povzdechl jsem si. ,,Jmenuje se Clarence." Odpověděl jsem a on se zarazil. Bylo na něm vidět, že čeká, až budu pokračovat. ,,To je všechno." Dodal jsem chvíli na to.
Jeho oči jasně říkali vždyť jsi alfa, tak jak to, žes jí nepřinutil mluvit? Neřekl však ani slovo.
,,Později snad zjistím něco dalšího." Řekl jsem, sundal ruku z jeho ramene a odešel.

Pohled Richarda

,,Sakra! To snad není pravda!" Řval jsem a u toho shodil věci z mého stolu. ,,Jasně, zrovna musela ležet na jeho území. Stejně z ní nic nedostane, protože ten slaboch neumí mít zajatce a vyslíchat ho. Mě by řekla všechno, sotva by se vzbudila.

Zavrčel jsem a pěstí praštil do stolu. Měl jsem vztek. Chtěl jsem vědět, co je ta vlčice zač.

A tak jsem zvedl telefon a vytočil číslo alfy Diega. Chvíli se nic neozývalo a potom to někdo zvedl....ale Diego to nebyl.
,,Kdo volá?" Ozval se člen jeho smečky. ,,Nejmocnějších alfa, kterého vůbec můžeš poznat....dej mi tvého alfu!" Zavrčel jsem vztekle a postavil se k oknu.
,,Trochu moc sebevědomí na to, že mého alfu nedokážeš porazit." Řekl a mé oči se změnili na vlčí.
,,Jsi trochu moc drzej na to, jak moc nízko v hierarchii jsi." Řekl jsem škodolibě.

,,Volá alfa Richard." Oznámil Diegovi jeho vlk. ,,Tak ať si vleze někam, zavře klapačku a neotravuje už." Ozval se Diego. Vztekle jsem zařval a telefonem hodil o stěnu. ,,Do hajzlu!" Zařval jsem znovu a mé oči se znovu změnili na vlčí.

Chvíli to trvalo, než mi klesl tep a mé oči byly zase lidské. Ale věci z mého stolu ležely na zemi a můj mobil byl.....kupodivu celkem v pohodě, přestože jsem ho hodil o stěnu.

Jo, často jsem uměl takhle vybouchnout. Už roky je moje nezvladatelnost zvířete uvnitř mě na nic. Když to ve mě bouchne, nedokážu se uklidnit.
To byl taky důvod, proč jsem chtěl družku, třeba by mě zvládla uklidnit.

Ozvalo se klepání. ,,Co je?!" Zavrčel jsem a dveře se opatrně otevřely. Dovnitř vešel Finn. ,,Jen se chci zeptat..." Přejel pracovnu pohledem a opatrně vešel dovnitř. ,,...jestli je všechno v pořádku, ale evidentně ne." Dořekl a já si odfrkl.

,,Jasně, že nejsem v klidu, když nic nevím o té narušitelce!" Odsekla jsem hnusně.
,,Potřebujete něco?" Zeptal se nakonec. ,,Jo, chci ticho! A aby mě nikdo neotravoval!" Zvýšil jsem hlas a on odešel. Evidentně ještě pořád nejsem v klidu.

Najednou se však dveře znovu otevřely a dovnitř vešla Leah. Bez jakéhokoli vyzvání se ke mě rozešla. Zmateně jsem jí pozoroval. ,,Co chceš?" Vyhrkl jsem naštvaně.

Došla ke mě a zastavila. Svůj zrak upřela do mých očí a já nechápal, kde je teď momentálně ten respekt, který ke mě neustále všichni chovají.
Ona však bez jakéhokoli slova roztáhla ruce a objala mě.
Jo, Leah mě znala skoro ze všech nejlíp. Skoro vždycky věděla, jak to zvíře ve mě zklidnit.

Ale tentokrát to skoro vůbec nepomohlo. Po chvíli jsem se zavrtěl a ona se ode mě odtáhla.
,,Nauč se ovládat, bude to tak lepší nejen pro nás, ale taky pro tebe." Pak odešla a nechala mě tam tak stát. Ale jedno bylo jisté....Leah měla pravdu, jako většinou.

Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019Kde žijí příběhy. Začni objevovat