6.

1.2K 75 4
                                    

Richard párkrát zmateně zamrkal a ruku z mého krku sundal.

Ustoupil ode mě o krok do zadu. Znovu se podíval na svou ruku, kterou mě ještě před pár vteřinami držel pod krkem a kde jsem mu přejela rukou. Bylo na něm vidět, jakoby pořád můj dotek cítil.

Podíval se mi do očí. ,,Jak jsi to udělala?" Zeptal se zmateně. ,,Co přesně?" Nechápala jsem. ,,Zklidnila jsi vlka ve mě.....to neumím už roky. A tys.....ho prostě zastavila. A já ho potom mohl normálně ovládat. Nevím, jestli ti to má hlídka řekla, ale normálně svého vlka neovládám." Bylo na něm vidět, že je zmatený, a to pořádně.

,,Takže jak jsi to udělala?" Zeptal se znovu. ,,Sama nevím." Lhala jsem, ale nemohla jsem mu říct, že jsem sem přiběhla za ním a Diegem a že dokážu uklidnit oba dva. Působím na ně tak, aby se nevztekali. Aspoň zatím mu to nemůžu říct.

,,Hned jsem zpátky." Řekl a ze své pracovny odešel.
Řekla bych, že už hodně dlouho nedokázal ovládat vlka v sobě....a já toho vlka zklidnila. Asi ho to opravdu hodně zarazilo a zmátlo.

Po chvíli se vrátil. Ale stejně nevypadal, že už se úplně z toho šoku dostal.

,,Jsi v pohodě?" Zeptala jsem se nejistě. ,,Jo, jasně, že jo." Odpověděl okamžitě.

,,Co stojí za tím, že neumíš ovládat vlka v sobě?" Zeptala jsem se po chvíli.
Hodil po mě ne zrovna moc milým pohledem. ,,Jak víš, že za tím něco stálo?" Zeptal se rádoby nechápavě.

,,Protože než jsi toho vlka v sobě přestal ovládat, byl jsi někým jiným. A než začali ty nekonečné boje mezi Severskou a Nebeskou smečkou." Odpověděla jsem klidně.

Nechápavě se na mě podíval, protože nevěděl, jak tohle všechno vím.
,,Takže.....co se stalo?" Zeptala jsem se znovu. ,,Neřeknu ti nic, bílá vlčice, protože to není tvoje věc." Ušklíbl se.

Kdyby tak věděl, že je to jeho věc, stejně tak jako moje věc, odpověděl by na mojí otázku. Jsem tady, abych tohle všechno skončila. To šílenství mezi dvouma alfama. Takže musím vědět, co se stalo.

On se však postavil k oknu a sledoval tu překrásnou zasněženou krajinu.

Pomalu jsem k němu přistoupila. Zezadu jsem se naklonila k jeho uchu. ,,Řekni mi to, Richarde." Zašeptala jsem a cítila, jak se lehce zachvěla, když ho můj horký dech pošimral na uchu.
Pak vydechl prudce vzduch nosem. Jakoby nemohl odolat tomu, aby mi to řekl.

Opřela jsem se bradou a jeho rameno. ,,Prosím, Richarde, řekni mi to." Zašeptala jsem znovu. V odrazu okna jsem viděla, jak zavřel oči. Pak je však znovu otevřel.

,,Co ode mě vlastně chceš, Clarence?" Zeptal se nechápavě.
,,Přijdeš sem, neodpovíš na mé otázky, dokážeš mě zklidnit....toho vlka ve mě, zklidnit. Tím vším mě zmateš a potom se ptáš, proč jsem toho vlka v sobě přestal ovládat? Proč?" Zeptal se nechápavě.

,,Chci zjistit, kým jsi býval." Zašeptala jsem odpověď. ,,Ten vlk, kterým jsem býval, už je pryč." Odpověděl.
,,Ale proč? To je to, co chci vědět." Řekla jsem znovu.

,,Proč to chceš vědět?" Ptal se dál. ,,Už jsem ti odpověděla.....chci zjistit, kým jsi kdysi býval." Zašeptala jsem.
,,A já chci znát důvod, proč to chceš zjistit." Řekl a já stále nechala bradu na jeho rameni, jako bych ho znala už roky.

,,Protože tě chci poznat." Zašeptala jsem a on se znovu lehce zachvěl.
Ne, chci to zjistit, protože jen tak dokážu zastavit zkázu Soumračního údolí, kterou jinak můžou Richard s Diegem zavinit.

Lehce sebou cukl a tak moje brada sjela z jeho ramene.
,,Vrať se za Diegem, jestli mi nechceš odpovědět na moje otázky." Řekl autoritativním hlasem.
,,Co když tady chci zůstat přes noc?" Zeptala jsem se. ,,Nezůstaneš. Ne, pokud mi neodpovíš na otázky. A jelikož vím, že to nemáš v plánu....tak odejdi." Rozešel se ke svému stolu a sedl si na židli.

,,Když jsi mě držel pod krkem u té zdi....co se ti honilo hlavou?" Zeptala jsem se zvědavě.
,,Že chci vědět, kdo jsi a odkud se tady bereš." Odpověděl nepřítomně.
,,A co se ti honilo hlavou, když jsem ti prsty přejela po ruce?" To byla má poslední otázka.
,,Že.....že ti nechci ublížit." Odpověděl ještě víc nepřítomně než předtím.

Rozešla jsem se ke dveřím a otevřela je. ,,Počkej! Proč ses na to ptala?" Zeptal se nechápavě, ale to už jsem opustila jeho pracovnu a zabouchla dveře.

Seběhla jsem schody a zastavila u hlavních dveří. ,,Neudělal ti nic?" Zeptal se Finn, který přiběhl s Calvinem.
,,Ne, neudělal. Říkala jsem vám, že vím, co dělám." Pousmála jsem se.
,,A jak jsi udělala, že ti nic neudělal?" Nechápal Finn.
,,Jsem prostě svá." Škodolibě jsem se usmála. ,,Mějte se, hoši. Zase se uvidíme." Dodala jsem a zabouchla dveře.

Pomalu jsem se vydala k území Diega. Věděla jsem, že mi Richard nezvládne ublížit.
A když jsem mu přejela po té ruce, sám se mi přiznal, že mi nechtěl ublížit.
______________

Tak se omlouvám, tahle kapitola měla vyjít už včera, protože šestého bylo včera. Ale nestíhala jsem to.

Takže dneska vyjde ještě jedna za sedmého prosince❤️

A řekla bych, že je zatím kolem Clarence a toho že má zastavit zkázu kterou mají zavinit Diego s Richardem, dost nejasností. Ale nebojte se, nebude to trvat dlouho a všechno se vyjasní😊😉

Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019Tahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon