Další paralelní svět

Bez průšvihu by to nešlo I.

U Mycrofta byla už půl roku. Nehody v D-Techu se už neopakovaly, protože Mycroft zařídil zrušení tamního výzkumu. Jednalo se jednoduché a elegantní řešení. Teď u něj v podstatě dělala práci osobní asistentky. Na začátku od něj dostala tajemnou instrukci, ať se pozorně dívá. Netrvalo ani týden, a už měla celkem dobré povědomí o tom, jak to u něj v práci funguje, kdo se s kým baví a jaké jsou drby. Kromě ní měl ještě další tři asistentky. Brzo se s nimi seznámila a přišla na to, že podle podstaty svých pochůzek si vždycky zvolí jednu z nich tak, aby měl co největší výhodu.

Všechny měly falešná jména. Ona byla Nina a ostatní byly Gina, Tina a Dina. Gina byla polyglotka, v lidech se vyznala jako nikdo jiný a uměla perfektní broskvový koláč. Tina, drobná černovláska, byla expertkou na zbraně, bojová umění a strategii. A ať se dostala Dině do rukou jakákoliv technologie, téměř okamžitě ji pochopila, hacknula, spravila či vylepšila. A Rose, tedy Nina? Podle všeho bylo jejím zaměřením cokoliv divného. Od mimozemšťanů přes mutace až po skákací kameny.

Mycroft ji bral s sebou na schůzky s Torchwoodem, s vládou i s vědci. Pokud to mělo byť jen náznak něčeho neobvyklého, byla u toho. Někdy v kombinaci s další asistentkou, vše podle Mycroftova uvážení. Do toho všechny čtyři dohromady spravovaly jeho diář a organizovaly mu schůzky. Jedna z nich byla vždycky v kanceláři, jedna měla volno a další dvě byly buď s Mycroftem nebo plnily jeho úkoly. Všechny ale musely být pořád připraveny, kdyby nastala pohotovost.

Jako právě teď. Jeli zrovna do odlehlého výzkumného ústavu schovaného mezi skladišti. Dina seděla vedle řidiče a Rose byla vzadu s Mycroftem. Pročítali na noteboocích a mobilech zprávy o tamním projektu, složky vědců i jejich hypotézy. Podle všeho nějaký artefakt, na kterém dělali pokusy, začal vydávat zvláštní záření a projevovat samovolnou aktivitu. Na Mycroftovi bylo doporučit, zda projekt ukončit, nebo v něm pokračovat.

Rose zabzučel osobní mobil a ona ho rychle zkontrolovala. Nad Johnovou zprávou zvedla obočí. „Pane? Můžu mít osobní otázku?"

„Ano, Nino," odpověděl, aniž by vzhlédl od počítače.

„Jaká je velikost Sherlockova prstu?"

Vzhlédl a zvedl obočí. Pak zamrkal a na moment se podíval na vlastní ruku. „Obvod prsteníku odhadem tak 19,7 milimetrů, možná 19,85."

„Dobře, děkuju." Rychle naťukala odpověď a vzápětí jí zavibroval mobil znovu. Ukázala novou zprávu Mycroftovi, který si ji se zacukání koutku přečetl, než se vrátil zpátky ke svému počítači.

Rose i Dině zavibrovaly služební mobily. Obě si okamžitě přečetly zprávu, která dorazila všem asistentkám.

„Pane, oprávnění ke přístupu k objektu se dožaduje nová osoba. Doktorka River Songová," četla zprávu Dina. Pak se překvapeně ohlédla. „Má oprávnění královny."

Rose vyjelo obočí až k hranici vlasů. Oprávnění královny? Okamžitě si ji na notebooku vyhledala, a když viděla výsledky, zamračila se. „Pane, má zvláštní elektronickou stopu. Dino?"

Dině už běhaly prsty po klávesnici. „Pracuju na tom." Po třech minutách práce frustrovaně vydechla. „Její identita je ověřená. Fotka i doklady sedí. Ale na internetu není odpovídající aktivita ohledně její osoby. Žádný známý kontakt s královskou rodinou. Žádné publikované práce ani facebookový účet. Pouze e-mail. Možná budu schopná najít něco po důkladnějším pátrání."

„Rozumím, pošlete mi číslo."

Dina přikývla, několikrát ťukla něco v mobilu, a to už si ten svůj zvedal Mycroft k uchu. Jeho hovor byl okamžitě přijat. „Mycroft Holmes. Ano, volám ohledně doktorky Songové. Ano, přeji si s ní mluvit."