Další paralelní svět

Žralok a žárlivost I.

„Za málo." Otočila se na židli zpátky k počítači. „Dobrou noc."

Slyšela, jak si lehá a přikrývá se. „Dobrou."

Vrátila se k práci. Našla inzerát, kde paní hledala někoho na zalévání kytek a hlídání kočky na týden. Rychle jí napsala e-mail, kde se představila jako vdova hledající náplň každodenního života, co si rozumí s kočkami, a nastavila odeslání na čtvrt na osm. Ať to nevypadá, že ponocuje.

John zlehka pochrupoval. Hodila po něm pohledem. Ležel na boku zády k ní. Potřásla hlavou. Chudák. Spánek si fakt zasloužil. Housle bylo pořád trochu slyšet ale teď už to nerušilo. Sherlock by se měl taky vyspat, i když toho nepřesvědčí.

Dala si do uší sluchátka a pustila si další epizodu Britského pečení, který v Peetově světě neměli, ale tady až na pár změněných detailů ano. Dokud to znovu neviděla, neuvědomovala si, jak moc jí tenhle pořad chyběl. Dala si nohu pod bradu a s chutí se do toho pustila. Po třech dílech si protáhla záda a po chvilce uvažování si lehla na volnou polovinu postele. Opřela se o pelest a s notebookem v klíně se dívala dál. Čas ubíhal rychle a než se nadála, bylo sedm nula pět.

„Johne?" zašeptala.

„Hmmm?"

„Už je sedm. Nechal sis budík dole. Měl bys vstát."

„Uhmmm...hmmm..."

Usmála se, odložila počítač a srovnala si župan. „Vážně, Johne. Vstávej. Dáš si snídani?"

Zívl a mátožně se posadil. „Prosím. A kafe," zaskřehotal.

Usmála se. „Jasně. Uvidíme se v kuchyni. A ne, že zase usneš," varovala ho.

Sešla do tiché kuchyně a dala vařit vodu. Zaslechla klapnutí dveří od koupelny a po chvilce i puštění sprchy. Z ledničky určené na jídlo vyndala suroviny a udělala míchaná vajíčka s tousty. Když Sherlockovi vysvětlila své argumenty, proti druhé ledničce ani nic nenamítal. Od té doby má své experimenty v té novější, moderní, kde může snáze kontrolovat teplotu i vlhkost jednotlivých oddílů.

Přelila Johnovi kafe a sobě heřmánkový čaj. Přišel, zrovna když mu připravovala sendvič k obědu.

Posadil se ke stolu s připravenou snídaní a vděčně se na ni usmál. „Děkuju moc, Rose."

„Za málo," usmála se a položila vedle nej připravený oběd i s termoskou. Byl cítit svěží kolínskou.

Sama si sedla naproti němu s čajem. Pozorovala ho, jak jí a potichu mu vyprávěla o tom, jak probíhá předělávka toho původně vlhkého sklepního bytu. Zeptala se ho, jestli čeká nějaké komplikace v práci a on se zavrtěním hlavy popsal jen rutinní prohlídky plné kašlajících lidí. Pak se zvedl, s úsměvem ji jednou rukou objal a poděkoval za jídlo, vzal si oběd a odešel na metro. Svižně po něm umyla talíř a dala ho odkapat. Začínala se cítit docela ospale.

Popadla svůj hrnek a vydala se zpátky do pokoje. Když procházela obývákem, zastavilo ji: „Pěkná idylka."

Otočila se a usmála se na Sherlocka sedícího v křesle. „Dobré ráno. Dáš si čaj nebo něco?"

Mrštně se zvedl, a i v pyžamu se mu podařilo vypadat jako někdo, s kým si není radno zahrávat. „Mladý, pohledný doktor. Není divu, že se ho snažíš zblbnout tou svou domáckostí. Koneckonců to máš už za pár, že? Bezdětná vdova. Přechod se blíží. Nový svět. Neztrácela jsi čas, to musím uznat."

Úsměv ji zmrzl na rtech. Jednou rukou si upravila župan a snažila se přijít a důvod, proč by ho neměla polít čajem. „Ještě něco, Sherlocku?"