Percy

621 35 0
                                    

Spal jsem v poklidu, ve svém srubu, když tu najednou se ozvaly rány, jakoby kopyty. 

„Gro.." Nestihl jsem to ani doříct, a rozletěly se dveře. V nich stál Blackjack s roztaženými křídly.

„Už zase nějaký mořský tvor?" Zeptám se a zvednu se do sedu.

To ne, pane. Něco horšího... Naklonil jedno křídlo a na zem sjelo tělo. Nejdříve jsem nerozeznal, kdo to je. Dokud se neozvalo jakési sýpání:

„Pe... percy... pro... promň" A v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal.. Byla to moje blondýnka

... Před pár dny se vydala na nějakou výpravu, už nevím, na jakou... Vzal jsem si ji, se slzami v očích, do náručí.

„Ne... ty.. to nesmíš..." Začal jsem vzlykat.

„Neplač... Chaluhový mozečku... Prosím neplač.."

Pak se stalo něco, na co nezapomenu... Natáhla ke mně ruku, aby mě pohladila po tváři, ale už to nestihla. Thanatos si ji vzal.

Pak jsem už slzy neudržel, propadl jsem v hysterický pláč, který nemohl přeslechnout ani Hádés v Podsvětí.

„Chytrolínko, ne... Copak jsi zapoměla, co jsme si slíbili?" Natáhl jsem se pod polštář, pro Anaklusmos. Otevřel jsem ho a pero vyrostlo v meč. Namířil jsem si ho na zápěstí, ale někdo mě chytil za ruku, ve které jsem ho držel.

Kdosi mi vzal Annabeth z náručí. Začal jsem se prát s těmi rukami, které mi svírali zápěstí s mečem. Povedlo se mi vytrhnout se že sevření a opět jsem se napřáhl hrot, ale místo toho mě chytli asi deset lidí, a odtáhli mi ruce od sebe, další mě drželi za ramena. Asi na mě mluvili, snažili se mě uklidnit, ale já jsem nevnímal, chtěl jsem za Chytrolínkou. Pral jsem se všemi těmi rukami, dokonce jsem se snažil vyvolat vodu, a asi jsem i někoho zmáčel, ale to jim neubralo na síle, protože jakmile mě pustily jedny, hned je nahradily jiné. Moje ruce museli nakonec svázat, vlastně mě museli trochu svázat.dovezli i kolečkové křeslo,  protože jsem se neudržel na nohou, i když mě podpírali.

Nějakým záhadným způsobem mě dostali do ošetřovny, kde mě dali na kurty, asi abych si neublížil. Celou dobu jsem brečel jak želva a řval líp než by to dokázal kdejaký lev. Po zkontrolování, že jsem dobře zajištěn, a nemám Anaklusmos po ruce, všichni odešli - tedy skoro všichni, až na Nica, ten se nabýdl jako první hlídka.

,,Percy... Je mi to líto, ale nemůžeš to vzdát." Přitáhl si stoličku a začal mne hladit po ještě se klepající ruce. ,,Já to taky zažil, vzpomínáš? A taky jsem se musel vzchopit. Ale jedno ti řeknu: Nejsi tu sám..." Poté jsem vyčerpáním u

Percy na dněWhere stories live. Discover now