Embark // h.s. (TRANSLATION)

NINETEEN

Celia se nikdy tak netěšila, až bude přivítána zataženou anglickou oblohou. Sestoupila z dřevěné rampy na kočičí hlavy v přístavu, její ruka spočívala v Harryho dlani s úsměvem na tváři. Ana následovala těsně za nimi s Nerissou na boku.

„Vítejte zpátky, sire Harry," řekl kluk, který pracoval v přístavu.

Harry přikývl a vedl jeho rodinu do přístavního hostince. Jakmile vešli dovnitř, vůně alkoholu a jídla naplnila jejich nosy. Celia skrčila nos a rozhlédla se po potemnělém hostinci. Opilci seděli u baru, mumlali slova, jak nedbale flirtovali s barmankami a ostatní seděli u stolů, načež jedli chudě připravené jídlo.

Harry popoháněl Celii skrze podnik s rukou na jejích zádech, vedoucí ji mezi opilými muži, kteří si ji prohlíželi. Když došli k baru, Harry si odkašlal.

„Promiňte, slečno, potřebujeme dva pokoje," řekl ostudně oděné ženě za barem.

„Jak dlouho zůstanete?"

„Jen dnes."

„Bude to stát cent."

Harry vytáhl peněženku a podal ženě platbu. Strčila si minci do kapsy zástěry a prošla kolem baru, aby jim ukázala schody.

Ana a Nerissa měly jiný pokoj vedle Celie a Harryho. Celia vešla do jejich pokoje, očekávající, že Harry bude přímo za ní, ale když se ohlédla přes rameno, zahlédla barmanku, jak rukou svírala jeho košili.

„Kdybys něco potřeboval, mé jméno je Joan," zašeptala mu do ucha.

Celia sevřela ruce v pěsti a pak je uvolnila.

„Nebude potřebovat nic, co bych mu nemohla dát," řekla.

Joan pokrčila rameny a svůdně se usmála.

„Jak myslíte," řekla, než odešla, její boky se pohybovaly jako větve ve větru.

Harry zavřel nohou dveře a otočil se čelem k Celií, která byla hlouběji v pokoji a měla zvednuté obočí.

„Není nic, co bys mi nemohla dát, eh?" uculil se šibalsky.

Celia se kousla do rtu a potřásla hlavou. Pomalu si začala rozvazovat šaty, dokud jí nesklouzly z těla, zůstávající jen v korsetu a spodním prádle. Držela oči na Harrym, když si začala rozvazovat korset. Jeho oči následovaly každý pečlivý pohyb, dychtivě čekající na její finální vystoupení. Stačilo se jen posunout a prakticky mohl vidět každičký detail jejího těla skrze průsvitný materiál.

„Dobrý bože," vydechl tichým hlasem. „Už to nemůžu vydržet."

Dva velké kroky byly vše, co musel udělat, aby byl kousek od ní a jejich těla se náhle stala vášní.

*

„Měli bychom jít něco sníst."

Celia si povzdechla. Její líčko bylo natisknuto na Harryho teplé hrudi, když dělala kolečka na jeho holé kůži.

„Nechci se hýbat."

Harry něžně políbil její čelo a shlédl na ni.

„Miluji tě."

Celia se zastavila uprostřed pohybu a položila dlaň na jeho hruď, vzhlížející na něj.

„Taky tě miluju." Usmála se a vrátila se ke kreslení tvaru na jeho kůži.

„Seš si jistá, že James a Isabel nás přijmou?" zeptal se Harry.

To byl jejich plán, zůstat s Celiinou sestrou a švagrem, dokud si nebudou schopni najít něco vlastního. Ale Celia neměla sestru jak kontaktovat, zatímco byli v Roanoke, takže jejich příjezd byl překvapení.

„Samozřejmě, že ano, jsme rodina," řekla Celia.

Ozvalo se zaklepání na dveře, doprovázeno Aniným hlasem, přerušující jejich konverzaci.

„Madam, Nerissa kňučí, myslím si, že má hlad."

Celia tiše zaskuhrala, ale ujistila se, aby mluvila veselým hlasem, když Aně odpověděla.

„Za okamžik se sejdeme na chodbě," řekla.

Poté, co se oblékli, Harry a Celia se připojili k Nerisse a Aně na chodbě, jak slíbila, a šli dolů do baru. Posadili se u stolu, Nerissa se vyškrábala k Celii na klín a čekali, až budou obslouženi služkou. Jedna přišla a zapsala si jejich objednávky. Jak čekali na jídlo, Celia si nemohla pomoct, ale vyslechla konverzaci mužů u nedalekého stolu.

„Nějaké novinky z Londýna?" zeptal se jeden.

„Říkají, že královna je nemocná," odpověděl druhý.

Celiino srdce spadlo do žaludku. Otočila hlavu, její oči se vykulily šokem.

„Je to pravda."

Harry se zamračením se otočil, aby taky poslouchal.

Muž přikývl.

„Očividně, nebyla několik dní vidět na královském dvoře."

„Je to tak vážné?" zeptala se Celia.

„Slyšel jsem, že je to propuknutí potivé nemoci," zapojil se muž od dalšího stolu.

Celiina mysl se těmito informacemi splašila; potivá nemoc byla věta smrti. Přejela si jazykem přes rozpraskané rty a polknula narůstající knedlík v krku. Královna mohla způsobit temnotu v Celiině životě, ale nonšalantně ji milovala.

„Ne, ne," řekl muž z dřívějška. „Není to tak, že by jí hrozilo ohrožení života, ne jedna duše byla zasažena potivou horečkou. Doktoři se u ní střídají ve dne, v noci."

Harry si všiml hrůzy v Celiině tváři, její obočí bylo spojeno a její rty byly zformovány do znepokojeného mračení. Položil ruku na její, hladící ji něžně palcem, aby zklidnil její nervy. Rozhodl se, že musí zasáhnout.

„A jak to víte? Byli jste na královském dvoře?"

Muž potřásl hlavou.

„Ne-."

„Takže je to jen mluvené slovo?"

„No, ano, ale-."

„Nemáte důkaz, dobrý pane. Nerozšiřoval bys takové znepokojivé lži," řekl Harry, než se od nich otočil.

Celia udělala to samé, svírající Harryho ruku pevně. Čekala, že muži budou odporovat.

„Co když je to pravda?" zašeptala.

„Tiše, má drahá, nevěř pomluvám. Jsem si jistý, že veličenstvu je skvěle. Jestli tě to znepokojuje, proč nenapíšeš Beatrice?"

„Oh, nemůžu. Ani nevím, jestli pořád slouží královně."

„Stojí to za pokus, ne?"

„Asi ano."

_____________

A co vy na tooooo????

Edited