Embark // h.s. (TRANSLATION)

TWO

Harry zamrkal, mračící se, přičemž se díval na jeho ženu, její ohnivé kudrliny se leskly ve slunečním svitu, který ozařoval salon. Místnost byla fajn, stejně jako celé panské sídlo, ve kterém Berkeleyovi bydleli. Bez pochyb o tomhle Celia snila celý život, panství, které by bylo velikostně podobné kvalitě Berkeleyova panství. Harry se někdy ptal, kolik radosti by jí opravdu mohl dát, a jak tam takhle před ním stála se zamračeným obličejem, napadla ji tahle myšlenka.

„Zapomněl jsi na nebezpečí, která na moři číhají?" otázala se Celia. „Přežili jsme útok Španělů na Zlaté vlně, ale krev a krveprolití, jemuž jsem byla svědkem, mě stále pronásleduje. Představa, že bych tohle musela snášet s dítětem starým jen čtyři měsíce." Harry zatnul čelist a podíval se stranou. „Je to opravdu nutné?"

„Královna mi dala velení na lodi z nějakého důvodu. Očekáváš, že ji nechám zakotvenou v přístavu věčnost?"

Celiina ústa se pootevřela, načež zpracovávala jeho slova.

„Ne, ale očekávám, že pomyslíš na pohodlí naší rodiny."

Jeho oči k ní vystřelily.

„Naše rodina je nejcennější věc v mém životě."

„Pak tě prosím," řekla Celia, jdoucí k Harrymu a beroucí jeho ruce do svých. „Zvaž své rozhodnutí."

Harry zvedl jejich ruce ke svým rtům a přitáhl si její kůži ke svým ústům. Jeho oči byly jemné, když je zavíral a otevíral, nechávající jeho smaragdy, aby se setkaly s Celiinými malinkými oceánky, které mu tolik chyběly.

„Jak jinak zajistím naši rodinu?"

Celia si povzdechla.

„Nežádám bohatství nebo vysoké tituly, žádám jen o tvou společnost doma."

Harryho předešlá myšlenka, že Celia byla nešťastná s jeho postavením a nedostatkem peněz, zmizela, nechávající za sebou kyselou chuť v jeho puse, bez pochyb u ní též. Jak si mohl myslet, že by to takhle cítila?

„Tohle je můj sen," zamumlal. „Mohlo by nám to vynést dobré jméno, možná by se postavení na královském dvoře obnovilo."

Celia vytrhla své ruce pryč.

„Nechci mít s Elizabeth nic společného."

„Zachránila ti život! Snadno si mohla vzít tvou nebo dokonce mou hlavu!"

„Takže proto, že tě obdarovala lodí, teď budeš na její straně? Možná by sis ji měl vzít!"

Harry se chytil za kořen nosu, zatímco Celia šla na druhý konec pokoje, aby se postavila před okno. Sluníčko bylo tak jasné, že měnilo její postavu do temnoty, byla viditelná jen druhá strana okna.

Mezi nimi viselo ticho, náhle bylo rozříznuto vrzáním dřevěné podlahy, když Harry pomalu došel k ní. Položil ruku na její pas, druhou vzal její vlasy a přehodil jí je přes rameno, takže její krk byl snadno přístupný. Jeho rty se tyčily nad její kůží, jeho teplý dech ji lechtal a po těle jí naskakovala husí kůže. Její oči se zavřely, když se jeho rty otřely o její kůži, nakonec se pevně natiskly na její krk.

Celia se opřela o jeho tělo, teplo, které jeho tělo vyzařovalo do jejího, jí přinášelo pocit blaha. Otočila se v jeho sevření a omotala ruce kolem jeho hrudi, cítila jeho svaly pod jemnou látkou a stočila paže okolo jeho krku. Její oči, lesklé touhou, se potulovaly po jeho obličeji, kmitající mezi jeho plnými rty a okouzlujícíma očima.

Pomalu se sklonil, jeho rty se lehce otřely o její, načež zašeptal: „Nechci královnu." Celiin dech se zadrhl v krku. „Chci tebe."

Nakonec se jeho rty střetly s jejími, proplétající se v hlubokém polibku. Její ruce ho uchopily za krk, přičemž se stisk na jejím pasu zpevnil, jejich srdce uháněla, přičemž se jejich těla zahřívala. Celia se odtáhla, když se jeho ruce zatoulaly k zadní části jejích šatů, rozvazující šňůrky, které držely šaty pohromadě. Zamračil se, ale jen se usmála, než ho vzala za ruku a vedla ho do svého pokoje.

*

„Viděl jsi Beu?" zeptala se Celia. Její tvář byla natisknuta na Harryho holou hruď, cítící jeho bijící srdce a pohybující se do rytmu jeho těla, když se nadechoval a vydechoval. Jemně ho hladila po kůži, na paži mu naskakovala husí kůže.

Přikývl.

„Letmo. Zdá se, že je s Lukem šťastná. Je těhotná."

„Ou!" vykřikla Celia, sedající si a usmívající se na Harryho. „To je naprosto úžasné." Pak těžce polkla a její rty se změnily do obrácené pozice, schovávající její tělo zpátky do záhybu Harryho ramene. „Píšu jí každý týden, ale nemám žádnou odpověď."

Harry se zamračil a shlížel na ni.

„Opravdu? Říkala mi, že ti píše celou dobu, ale nikdy od tebe nedostala ani dopis."

„Elizabeth," řekla Celia skrze zaťaté zuby. „Není dost, že mě vyhnala ze dvora pryč od Beatrice, poté, co mě věznila šest měsíců?"

„Zdá se, že ne."

Celia zaskuhrala, otáčející se na bok, takže byla k Harrymu zády. Přiblížil se k ní pod přikrývkou a přetočil se na bok, tisknoucí jeho tělo na její záda.

„Má drahá," zašeptal jí do ucha, získávající od ní zamručení jako odpověď. „Perla moře je připravená na cestu do Virginie ode dneška za týden. Do té doby se rozhodni, jestli pojedeš se mnou nebo ne, ale bojím se, že musím bez ohledu na to odjet."

Celia se zvedla a založila si ruce na hrudi.

„Bojíš se? Ne, to není to slovo. Lituješ? Možná, ale jen proto, že víš, že budu s tebou." Aniž by dala Harrymu čas odpovědět, promluvila Celia znovu. „Budu tě následovat na konev světa, Harry, ale Nerissa je tak malá, tak zranitelná. Víš, kolik lidí zahynulo na cestě do Virginie?" Harry koktal, aby něco řekl a Celia ho předběhla. „Desítky. Co když naše malá Nerissa zahyne během prvních měsíců života, protože její otec se bál říct ne královně?"

„Nebojím se říct královně ne, jednoduše neřeknu ne téhle příležitosti," zamumlal Harry, když vstal z postele. Skočil jednou nohou do kalhot a hodil na sebe košili. „Pojeď se mnou nebo ne, na tom nesejde," řekl, než otevřel dveře a zabouchnul je za sebou.

Celiiny oči byly přilepené na dveřích, její rysy byly nasáklé šokem. Představovala si Harryho příchod domů milionkrát, všechny z nich končili polibkem a blahem, ale realita byla opačná. Přitáhla si přikrývku k bradě a zanořila se do postele, zavírající oči, když se pokusila přijít na to, jak přimět Harryho, aby viděl důvod.

Od toho okamžiku, co ji požádal o ruku, jim slaný vítr čechral vlasy před obličeji a slunce ozařovalo jejich rysy, když před ní klečel, Celia věděla, že by Harry dal přednost oceánu před ní. Možná že doufala, že by se nasytil dobrodružstvím z války a byl by připraven se usadit, ale pramen naděje byl pryč.

Celia by ho musela následovat do Virginie nebo zůstat doma a vychovávat dítě sama, nechystala se nechat jejich spojení bez boje.

_____________

Jeden čerstvě přeložený díl příběhu Harryho a Celie.:) Myslíte, že s ním Celie odpluje? Navíc když se teď vrátil a znovu by měl zmizet?

Kdo to nestačil postřehnout, založila jsem si instagramový účet speciálně pro wattpad.:)

Najdete jej na mém profilu, sleduju všechny své čtenáře.<3

Edited