Embark // h.s. (TRANSLATION)

EIGHT

Muži opravili díru ve stropě v kapitánské kajutě, když Celia a Harry jedli snídani. Seděli u stolu s Nerissou v postýlce blízko nich, Ana na ni dohlížela. Jedla ovoce a chleba, v místnosti bylo prakticky ticho, kromě ťukání hřebíků do dřevěných prken.

„Celie," řekl Harry, prolomující mezi nimi husté ticho. Zvedla oči, načež žvýkala chleba.

„Můžeme si promluvit?"

Celia polkla a napila se vína.

„Samozřejmě."

„Venku?"

Cítila na sobě Aniny oči, čekající na její odpověď, zvědavá, co by si mezi sebou řekli. Celia přikývla, vstávající ze svého místa a následující Harryho na balkónek. Vedl ji k zábradlí lodi. Celia přilepila oči na horizont, ale mohla cítit, jak Harry na ni zíral. Sledovala, jak se vlny tříštily o bok lodě, modrá tekutina narážela a vytvářela bílou pěnu.

„Starám se o tebe," řekl najednou.

Celia přesunula oči k jeho tváři. Pevně zatínal a povoloval čelist.

„To bych doufala," řekla jemně, její rty se lehce vytáhly nahoru, pokoušející se rozzářit napětí mezi nimi. Jeho rysy byly pořád tvrdé. Povzdechla si.

„Taky se o tebe starám, Harry. Není to očividné?"

„Vyslechni mě," řekl, hledající její ruku. Dovolila mu ji chytit.

„Pamatuješ si, když jsi řekla, že ti nic nedlužím?"

Zamračila se. Její srdce začalo uhánět, dlaně se jí potily úzkostí. Přikývla při vzpomínce na pláž v Anglii.

„No, teď dlužím. Slíbil jsem, že s tebou a naším miminkem strávím věčnost. Ale jsi nešťastná. Vidím ti to na očích."

„Nejsem," řekla Celia.

„Jsi," pokračoval. „Přinutil jsem tě vydat se na tuhle cestu, na kterou jsi nechtěla, přiměl jsem tě přijmout život, který nechceš, všechno proto, že jsem si byl tak jistý, že k tobě přechovávám silné city." Celiino srdce přestalo bít. Harry si pospíšil, aby napravil to, co řekl. „Neříkám, že tě nemiluju, miluju tě celým srdcem. Ale možná jsme nebyli na svatbu připraveni, předložit si vzájemně své životy."

Zlost procházela Celiiným tělem. Pomalu se nadechla, než udělala krok vpřed, jejich hrudě byly od sebe jen pár palců.

„Byla jsem plně připravená svěřit ti svůj život. Tajně jsem si tě vzala, pošpinila jsem můj vztah s královnou, žila jsem ve vězení šest měsíců a následovala jsem tě na téhle otrýskané cestě na Nový Svět kvůli tobě, pro tebe!" zúžila své modré oči do půlměsíčků, posílající svůj pronikající pohled do jeho očí. Doufala, že dávka jejího vzteku by se dostala do jeho očí a proniklo do jeho srdce, dovolující mu porozumět, že zatratila kvůli jejich vztahu všechno.

Harry stál, na tváři měl prázdný výraz. Jeho oči byly bez emocí, když oplácely její pohled.

„Já-."

Celia jej přerušila zvednutím ruky.

„Ušetři si to. Přemýšlej nad tím, co jsem řekla. Přijď, až plně pochopíš mou situaci." Otočila se na podpatku a šla pryč, její ohnivé kudrliny vály ve slaném větru.

*

Dny utíkaly v plíživém tempu. Harry se Celií vyhýbal a ona jemu. V jejich posteli bylo ticho, když tam lezli jen za účelem spánku, příležitostně mezi sebou žertovali.

Od Nerissina zázračného uzdravení si Harry Andrewua oblíbil. Zdálo se, že přebral Celiino místo. Na oplátku Daniel zůstal po jejím boku místo Harryho.

Celia a Daniel stáli v kuchyni pod palubou. Nerissu opatrovala Ana v jeslích a Harry nebyl nikde k vidění, od doby, co tiše vklouzl do ložnice dříve. Daniel a Celia mluvili s kuchařem o hádce, kdy dorazí na Nový Svět, ale Daniel mluvil nejvíce.

Celia koukala do prázdna, její vidění se rozmazávalo, když se nesoustředila na nic konkrétního. Hlasy Daniela a kuchaře se spojily do jednoho, vytvářející matné bzučení v pozadí. Byla tak unavená. Její život se úplně převrátil vzhůru nohama a bez ohledu na to, jak moc se snažila, nemohl tomu pomoct. Začala se zajímat, jak dlouho by jejich manželství vydrželo.

„Madam?"

Ignorovala hlas, který byl směřován k ní, přičemž přehlušil bzučení v pozadí a pomalu zamrkala. Všechno se zdálo být zahaleno do šedé, všechen lesk života zmizel.

„Lady Stylesová?"

V hlase byla prosba. Vyschlo jí v ústech, když si všimla, že rozmazané hlasy náhle zmizely. Lehce pohnula hlavou, všímající si chybějícího Daniela v periferním vidění. Otočila se úplně celým tělem, aby v místnosti hledala svého přítele, její oči upoutalo hýbající se tělo u spíže. Daniel sebou zmítal na zemi jako ryba bez vody. Kuchař se krčil vedle něj, oči měl hrůzou vykulené.

Utíkala k němu a sevřela jeho křečující tělo.

„Běž pro doktora," řekla. Kuchař stál na nohou, ale zůstal v místnosti, jako by jeho nohy byly z kamene. Celia k němu zvedla oči.

„Hned!"

Kuchař si pospíšil, nechávající Celii držet Daniela za ramena na místě, přičemž sebou silně třásl. Jeho oči byly přetočené, bylo v nich jen stříbro jeho zelených očí. V puse se mu shromáždily sliny a vytékaly mu koutkem úst. Celia se modlila, přičemž se ho pokoušela držet v klidu.

Na podlaze se ozývaly splašené kroky a náhle se za Celií zastavily. V kuchyni bylo ticho, načež se modlila k bohu, její tělo se prudce hýbalo s Danielovým, když sevřela její slabé ruce kolem jeho ramenou. Do očí se jí kradly slzy. Pomalu jeho tělo přestalo křečovat a v její náruči ochablo.

Jeho hruď něžně klesala a zvedala se, jako malé vlnky oceánu plížící se po písečném pobřeží. Celií se začal třást spodní ret, přičemž sledovala jeho klidnou tvář. Jeho oči byly zavřené, rty měl lehce pootevřené, pot se leskl na jeho kůži. Tlak naplnil místnost, zasahující její tělo do morku kostí. Pečlivě sledovala, jak se jeho plíce naplňovaly vzduchem, jeho hruď se zvedala a pak naposled klesla.

Ostře se nadechla. Aniž by o tom věděla, po tvářích se jí koulely slzy.

„Danieli?" zašeptala slabým hlasem.

Žádná odpověď.

Spadla jí brada, přičemž zalapala po dechu. Ucítila v hrudi ostrou bolest, rozšiřující se jejím tělem až ke konečkům prstů na noze. Matné zvonění v uších se změnilo do vysokého pískotu, mumlající hlasy se mísily mezi muži za ní. Ruce ji pálily, dokud neochably. Sotva cítila, jak se kolem jejích paží ovinuly velké ruce, které ji zvedly na nohy a odtáhly ji od Daniela, načež se skupina mužů shromáždila kolem jeho těla, Andrew byl mezi nimi.

Když byla venku, zvedla uslzené oči k Harrymu, když zavřel dveře. Pak se na ni se zamračením podíval. Ujistil se, že mezi jejich těly bylo nějaké místo, jejich hádku měl pořád čerstvě v hlavě.

Křeč odeznívala. Její dlaně pomalu zase cítily. Kousla se do třesoucího se rtu a zahnala slzy, když sklopila oči k nohám.

Harry zahodil jejich hádku stranou a dovolil jeho ruce otřít se o její tvář, držící ji a zvedající její hlavu nahoru. Zavřela oči, aby se vyhnula jeho pohledu. Jeho druhá ruka byla na jejím pase. Otevřela oči a dívala se do jeho. Samy byly uslzené.

V tu chvíli všechny jejich boje Celii vypadlyz hlavy. Poddala se bolesti a žalu z Danielovy smrti, padla domanželovy konejšivé náruče.

--------

Daniel v tomto příběhu skončil...

Edited