BRATRSTVO UTRPENÍ

Jackobovo utrpení (část třetí)

Jackob's POV:
Ten tupod bez stylu, Felix, se vedle mě zjevil potichu jako medúza. A rozhodl se i žahnout. „Pojď se mnou na horskou dráhu." No tě prdel. Tam nechci! Ale přece nemůžu být za sraba! Stejně ale nechci. Zkusím se vykroutit. „S tebou? To sotva, vždyť jsi studenej jak psí čumák," uškrnul jsem se na něj.

Doufejme, že ho odradím. A to dost rychle. „Pojď," opáčil bez zjevného zájmu. „Nechci. Mám na práci lepší věci.. s LEPŠÍMI lidmi," zdůraznil jsem mu otráveně. Pro něj jsem až moc dobrý. „Takže máš strach?" zeptal se chladně. A do háje. „Já?! To ti už jebe z toho horka?! Jsem king, já nemám strach," usmál jsem se jako boss.

Teď budu jen doufat, že to oddálím, ale přece nenechám padnout svou čest. Pravda je, že mám z horských dráh trochu vítr. Je vysoká šance, že se překotí a zabijí mě. Ani to pořádně nedrží! Zatáčí s tím jako prasata a navíc je to starý! Není žádná racionální naděje, že by to bylo bezpečné! Proč já?! Mě by byla škoda!

„Tak jdem," řekl mi, jakoby to bylo to nejlehčí na světě. „Nejdu! S tebou už vůbec! Teď jsem jedl, bude mi špatně. Přece nechceš mít na hlavě moje královský zvratky," stál jsem si za svým. On jen pokrčil rameny. „Tak teda chvíli počkám." Já si lehce oddychl.

Stačí, abych mu teď nepozorovaně utekl. Trochu jsem se šoupl pryč od něj. „Dojdu si na záchod. Moje výsost si potřebuje ulevit," oznámil jsem mu a už zdrhal pryč. Teď se schovám. Plížil jsem se podél zdi jedné z restaurací. Ještě kousek a ztratím se mu z dohledu. A můj plán vyjde!

„Neříkal jsi, že jdeš čůrat?" ozvalo se mi za zády. Řeknu to narovinu, málem jsem se posral. Nadskočil jsem a rychle smazal přistižený výraz z tváře. Správný herec nikdy nevypadne z role. „Co je ti po tom, kam já jdu?!" naježil jsem se. „Mi závidíš mojí dokonalou chůzi a postavu?" rýpl jsem si. On mě ale místo odpovědi strčil na záchody. „Dělej." A je to v píči.

Stál jsem tam a pochodoval asi patnáct minut. Jestli tam půjdu, budu ječet. A ztrapním se. A budu blít. A budu možná i brečet. Já tam nechciiiiiiiiiiii! Ani za nic. Už vím! Použiju svou královskou rychlost a uteču. Vystřelil jsem ze záchodů a už chtěl běžet. Přece tu nestojí, musel to už vzdá- „Ehchrr!" vydal jsem ze sebe. Ten debil mě držel za kapuci. A je hotovo. Rozlučte se s králem, poddaní.

Felix's POV:
,,Přestaň se snažit z toho vykroutit, máš to černý na bílým,'' poznamenal jsem. Vzpíral se jako kočka, která nechce do vody, ale potom toho nechal. ,,Fajn, tak jdem,'' pokoušel si zachovat poslední střípek sebekázně, ale mě to stejně nijak nepřesvědčilo. ,,A mimochodem, předtím jsem odháněl včelu,'' poznamenal Jackob. ,,Jo, jasně,'' zamumlal jsem a snažil se nerozesmát.

Pokud všechno půjde podle plánů, tenhle den se zapíše do Jackobových dějin! Byli jsme nedaleko horské dráhy, když se za mnou vynořila Nanami. ,,Tak přece jen půjde s námi?'' zeptala se mě, i když jsme oba věděli, že tohle jsme měli už dávno domluvené.

,,No-'' začal jsem, ale Jackob mě pohotově přerušil. ,,No jasně! Přece něco takového bych si nenechal ujít!'' ,,Vážně?'' nakrčil jsem obočí. Místo odpovědi mi Jackob věnoval pohled typu: mlč a neztrapňuj mě. ,,Jako by to ještě víc šlo,'' konstatoval jsem. ,,Cože?'' opáčila nechápavě Nanami. ,,Ále, to neřeš,'' umlčel jsem ji.

Jakob mi věnoval tak trochu děkovný pohled a mně ho bylo na chvíli i líto. Kdyby tak věděl, co ho ještě čeká. Ohlédl jsem se po Nanami, která rozhodně přikývla. Vše už zařídila, jak slíbila.

Horská dráha, na kterou jsme chtěli ,,společně'' jít měla uprostřed jednu velkou kličku, tudíž to s člověkem pár momentů házelo po celém vozíku. Jackob automaticky odhodlaně zamířil k výdejně lístků, ale Nanami jej s úsměvem zastavila a poklepala mu na rameno. ,,Už jsem je koupila, abychom nemuseli čekat v řadě,'' oznámila mu s úsměvem. Tohle bude hodně zajímavé, pomyslel jsem si a musel se Nanamině prohnanosti s oprávněným údivem zasmát.

nAnaMíÍÍÍííííÍíÍííÍ's POV:
,,Tak dámy a pánové, pojďte nasedat, naše horská dráha se za chvíli rozjede!'' vybízel chlap v budce ostatní lidi před atrakcí. Ti se začali ploužit k ''vozíkům''.

,,Tak honem, ať máme nejlepší místa,'' pobídla jsem ty dva a rozběhla se k horské dráze. Felix a Jackob šli za mnou. Myslím, že Jackob bude štěstím bez sebe, když si sedneme přímo dopředu, heh. ,,Sem? Stačí, když budem sedět víc vzadu, vážně,'' ujišťoval nás Jackob, ale jeho snažení je marné. ,,Nemel,'' prohodil Felix a strčil Jackoba na jednu ze tří sedaček.

Sám si sedl doprostřed a já na kraj. Okolo chodil kluk, o něco starší než já, a vybíral lístky, pojedeme ale až za chvíli. Zastavil se u nás a my mu lístky odevzdali. Nenápadně jsem na něj mrkla a on nepatrně přikývl.

Výborně, všechno je připraveno. Otočila jsem hlavu a prohlížela jsem si kličku veprostřed dráhy. Opravdu vypadala trochu děsivě. ,,Hmmmm, přemýšlím, jestli by nebylo dobré dojít si na záchod,'' řekla jsem jen tak mimochodem.

,,Jdu s tebou,'' zvedl se Felix. Jackob se začal zvedat taky, ale Felix ho šťouchl do ramene a tak zase zapadl na svoje místo. ,,Ty už jsi přece byl,'' připomenul mu Felix, ,,nebo se z toho zase chceš vyvlíct jako předtím?'' ,,N-ne, vůbec. Pohlídám místa,'' zalhal Jackob a tvářil se, jako by mu nic na světě nemohlo tu jeho dokonalost poskvrnit.

No, to se ještě uvidí. Mezitím jsme se s Felixem vzdalovali a předstírali, že jdeme k restauraci. Ve skutečnosti jsme jen zalezli za roh a nenápadně se koukali na Jackoba. ,,Upřímě, je mi ho i docela líto. Myslím, že už teď musí mít v gatích,'' zasmála jsem se.

,,Nanami, jak jsi to vůbec zařídila s těma lístkama?'' ptal se Felix. ,,No,'' usmála jsem se, ,,To jsem přišla k tý budce a byl tam zrovna ten kluk, co vybíral lístky. Řekla jsem mu o tom našem napálení Jackoba, že koupím jeden lístek, ale potřebovala bych dva na půjčení. Přitom jsem si motala vlasy na prst a tvářila se strašně zasněně...'' ,,Tak to se nedivím, že ti to šlo tak snadno,'' uchechtl se Felix. ,,To víš, na mě letí každej,'' zavtipkovala jsem a koketně si hodila vlasy dozadu.

Pak jsme se smáli do té doby, než si Felix všiml, že horská dráha už je připravená na Jackobovu jízdu. ,,Pojďme mu zamávat,'' navrhl. Vydali jsme se k dráze a čekali, až si nás Jackob všimne. Ten pohled stál za to.

Jackob se sice své zděšení snažil skrýt, ale moc mu to nešlo. Spíš vůbec, tvářil se, jako by právě zjistil, že propadá z tělocviku. Očividně mu už došlo, že se nevrátíme. ,,Jackobe!'' zavolal Felix.

Ten se otočil a zakřičel: „Vy parchanti! Vy jste mě tu jen tak nechali na pospas!!'' Chvíli jsem myslela, že se přiřítí k nám, ale železná konstrukce ho držela na místě.

S Felixem jsme se začali tlemit a Jackob nadával. Pak jeho hlas náhle utichl, když se atrakce dala do pomalého pohybu. ,,Tak tohle bude podívaná za všechny prachy,'' špitla jsem.

Taaaakže, děj nám graduje! A upřímně, Jackob z toho nemá nejlepší pocit..