BRATRSTVO UTRPENÍ

Jackobovo utrpení (část druhá)

Jackob's POV:
Šel jsem na tu nejbožejší atrakci, co tam byla, ti dva srabové šli radši někam schovat svoje zadky. Nejlíp mámě pod sukni. Byl jsem sám se sebou spokojený, samozřejmě, že můj plán zbavit se Flic, vyšel. Jak jinak, jsem prostě skvělý! Došel jsem tam jako boss, vytáhl svou těžce napumpovanou peněženku a zaplatil si vstupenku. Tohle bude boží!

Chvíli jsem čekal, až skončí poslední jízda, opřený o zábradlí. Kousek ode mě stály nějaký holky v mým věku. Chvíli jsem obhlížel situaci a musím říct, že špatný to nebylo. Ale já jsem pro ně moc dokonalý. O něčem se dohadovaly. Asi o tom, kam půjdou.

Jenže pak dvě z nich strčily tu třetí směrem k pokladně. „Jeď taky! Všimne si tě!" zasyčela spiklenecky jedna z kámošek. A tak hnědovláska v tílku s nápisem I love Tokyo šla. I když nevypadala, že má na tuhle atrakci žaludek. Jasně, že je tu kvůli mně. Hah, jsem tak přitažlivý!

Došel jsem k ní se svou typickou, sebevědomou chůzí. Proč se nepobavit, že? „Tváříš se dost vyděšeně," uškrnul jsem se rádoby starostlivě. „J-jo, asi už to tak bude." Držela ramena u sebe, vypadala napjatě. „Píšou tu, že to schválil soudní znalec v oboru konstrukcí," uchechtl jsem se posměvačně. Spíš jsem se tak ušklíbl.

Jenže ona to brala jako flirtovní výraz. „Tomu moc nevěřím, nechceš mě držet?" Docela změna, od té koktavé chudinky. „Sorry, kotě, ale nechci být od zvratků." S tím jsem se otočil na patě a vyšel nahoru po schůdkách. Rovnou jsem se usadil, protože jízda už skončila a nastupovalo se na další.

Sedl jsem si na tvrdou sesli na tom čtvercovém prstenci kolem železné konstrukce. Tohle spočívá v tom, že rychle vyletíme nahoru a pak budem padat dolů několikrát za sebou. Přímo pro mě. Za nějakou chvíli, v doprovodu songů jako třeba to otravné Despacito, konečně přišel chlápek, co obsluhoval danou atrakci a přitlačil na mě tu příšernou ochranou konstrukci. Au, moje nádobíčko. Moc těsný! Ale za tu machrovinu to stojí.

Mávl jsem dolů holkám na pozdrav. Pche, fanynky. Jsem prostě neodolatelný. Patřičně jsem si to užíval, už jen ta nahypená hudba a celkově ta atmosféra adrenalinu. Mám to rád. Tedy, pokud mám jistotu, že moje dokonalost je pevně na místě. A v bezpečí. Týpek v budce s lístky vzal do ruky mikrofon a začal hlásit: „Taaak, dámy a pánové, držte si klobouky, trička i boty, tohle bude jízda! Doufám, že jste ready, protože jedeme nahooooru!"

Asi o pět minut později jsem už stál nohama na zemi. Byl to dost odvaz, dal jsem to s rukama nad hlavou! Někdo si mě tam i natáčel! Jsem slavný, krásný, skvělý, dalo se to čekat. Tedy, po tom videu slavný budu. Výtečné. A kolem tohoto typu zábavy se obvykle moc nezdržuje moje rodina ani jiní retardi, takže skvělé! Mám štěstí. Já jsem tak nesnesitelně super klikař!
Kam ale půjdu dál? No co, moje veličenstvo to už nějak udělá.

Nanami's POV:
,,Felixi, ty se s Jackobem znáš už déle, že?'' zeptala jsem se opatrně. Cestou ke střelnici jsem totiž dostala nápad. Sice trošku podlý, ale to už ke mně prostě patří. ,,No, jako ano, znám se s ním relativně dlouho,'' odpověděl váhavě Felix. Výborně, to vypadá jako dobrý začátek, pomyslela jsem si.

,,A neříkal ti, jakou atrakci nemá rád, nebo tak něco?" ,,Nanami, proč tě to tak zajímá?!'' řekl s vážným výrazem a přestal mířit vzduchovkou na jakousi kytku na špejli. ,,Všechny nás štve jeho egoismus, tak proč bychom ho trochu nevypekli?'' V tuhle chvíli by asi normální lidi začali mlít něco o tom, že tajemství kamarádů se "cizím" holkám nevykládá, ale Felix se místo toho nepatrně pousmál. ,,Co chceš udělat? '' zeptal se spiklenecky.

To mě dost překvapilo, myslela jsem, že ho budu muset přemlouvat, ale nevadí. Tím líp pro mě a tím hůř pro Jackoba, hihi. ,,Tím chceš říct, že mi pomůžeš?'' zjišťovala jsem. Felix odpověděl okamžitě: ,,Pokud víš o něčem, co sníží jeho ego, nebo ho to aspoň dočasně poníží, tak udělám cokoliv! Mimochodem, Jackob nesnáší horskou dráhu.''

Šlo to mnohem líp, než jsem předpokládala. Začala jsem Felixovi vysvětlovat můj naprosto úžasně skvělý a dokonalý plán. Jsi dobrá Nanami! Měla bych se hlídat, ještě ze mě bude druhý Jackob. A to fakt nechci. Ale tenhle plán je perfektní! Jakmile byl Felix dostatečně informován, bylo načase náš plán uskutečnit.

,,Takže Felixi, víš co máš dělat?'' ujišťovala jsem se. ,,Pff, nejsem malý děcko! Každopádně půjdu najít Jackoba a zabavím ho. Až ty splníš svoji část úkolu, přijdeme za tebou,'' odrecitoval. ,, Výborně, tak pojďme!'' pobídla jsem ho a rozběhla se k budce na prodávání lístků.

Felix's POV:
Očekával jsem, že najít Jackoba nebude tak těžké, ale to jsem se pletl. Jakmile udeřilo pravé poledne, tak se na pouť nahrnuly desítky dalších lidí a zamezovaly můj už tak pomalý pohyb. Vlastně bych mohl být i rád, že ještě stojím na nohou.

Každý tu vrážel do každého a jak by řekl náš fyzikář, zvýšila se zde hustota nejméně o šedesát procent. Neschopný kroku jsem se snažil protlačit davem někam do relativního bezpečí před zamačkáním davem. Jsem vcelku vysoký a tak jsem si připadal jako surikata, když jsem se snažil zahlédnout nejbližší stánek s jídlem. ,,Pardon, promiňte,'' trousil jsem z úst, zatímco jsem mířil k cíli.

Musím dodat, že je zvykem, když mají lidi po bocích cesty karavany, jelikož cestují se svými atrakcemi. A právě jeden z těchto karavanů se mi stal osudným. Už jsem byl pouze dva metry od stánku s Hotdogy, když jsem najednou uslyšel vrčení. Letmo jsem se ohlédl za zvukem a poté ji spatřil. Schovávala se pod jedním z karavanů, měla vyhrnuté pysky a cenila na mě své ostré, jehličkovité zuby.

Byla to sice malá čivava, ale v tomto stísněném prostoru působila nadměrně děsivě. ,,Hodný pejsek...,'' zvedl jsem dlaně ve znamení, že se vzdávám a začal pomalu ustupovat. Ale no tak, ten pes mohl v tomto davu zmerčit kohokoli jiného, tak proč jsem to musel být zrovna já? Musela se naštvat právě na mě?! Je to snad kvůli mému červenému triku? Ale zatímco jsem nedával pozor, se v jejích očích rudě zablýsklo a vyrazila vpřed po mých nohou.

Ňafala a štěkala. Lidi okolo mě se rychle hrnuli stranou a pohoršeně na mě zírali. Nebral jsem na to ohledy a běžel dál. ,,No tak, uklidníme se, ano?'' ,,Haf!!'' To beru jako ne. Ta malá krysa se mi sápala po holeních a já už jen čekal, až mě za jednu skutečně chytí. ,,Promiň'' omlouval jsem se holce, do které jsem právě vrazil. ,,O co ti jde?!'' Odhrnula si z očí černou patku a pohlédla téměř okamžitě za mě. ,,Co je to za roztomilého pejska?!'' usmála se a klekla si na bobek.

,,To bych být tebou nedělal,'' radil jsem jí. ,,Ale prosím tě, vždyť je úplně rozkošná!'' Přísahám, že jsem viděl se tu čivavu ďábelsky usmát. Přísahám!!. ,,No pocem,'' chlácholila ji dívka. A pak, přesně v ten pravý moment se jí zakousla do ruky. ,,TY ZASRANEJ DÉMONE!!!'' vykřikla holka a já se rychle otočil a utíkal pryč.

Musím s tou holkou souhlasit. Toho psa skutečně musel posednout démon. A tak jsem se urychleně schoval u nejbližšího stánku. Konečně mi za nohama neběhá ta malá krysa a je starostí někoho jiného. Ne, té holky je mi opravdu líto, ale vedl mě pud sebezáchovy!!

,,Hele, gorila!'' ,,C-Co?'' Ohlédl jsem se po malé holčičce s její matkou, která ukazovala na mě. Ale vždyť nevypadám jako gorila! Najednou jsem na rameni ucítil mohutnou dlaň a pomalu jsem se otočil.

 ,,Gorila,'' zamumlal jsem. Stál přede mnou muž jako hora. Měl postavu jako každý správný bodyguard z akčního filmu a rozhodně nevypadal nadšeně.

A hádejte koho nesl v náručí? No přeci démonskou čivavu! ,, BYL JSI TO TY, KDO UBLÍŽIL MÉ KIWI?'' zeptal se. 

,,Nope,'' rychle jsem odpověděl, otočil se a začal sprintovat pryč. Naštěstí jsem se páníčkovi s čivavou ztratil v davu a šťastně unikl. Zcela udýchaný jsem potom klesl na lavičku a připravil se psychicky na mou další hlavní misi. Najít Jackoba. ,,Tak fajn, jde se na věc!'' prohlásil jsem plný falešné naděje.

Poznámka: Scéna s čivavou je založena na reálné události. (To vlastně všechno)