Pride /vmin/✔️

~ 27 ~

Jimin se vrátil do domu ve chvíli, kdy se schylovalo k obědu, takže se ještě jako na potvoru střetl v hale přímo s Taehuyngem. Pohlédnout po takovém rozhovoru do očí člověku, kterého – milujete, zatímco jste si mysleli, že se vám jenom líbí a nějakým záhadným způsobem vás přitahuje, by přirovnal k návštěvě burger kingu. Vejdete, stoupnete si pod tu obrovskou tabuli s jejich nabídkou a byli byste schopní si ji objednat celou! Protože zatraceně dobře víte, že vám všechno z toho bude chutnat.

„Ahoj," pozdravil Taehyung a Jimin sklonil hlavu, snad aby nabral potřebnou sebejistotu, se mu dívat do tváře.

„Ahoj," oplatil pozdrav.

„Nenudil ses moc?" zajímal se Tae. Jimin zvedl pouze oči.

„Strašně," přiznal.

„Zítra už se můžeš vrátit do práce," připomněl mu předák s povzbudivým úsměvem, který ale v této chvíli neměl na Jimina vůbec žádný pozitivní účinek. Vlastně na něj účinkovalo něco docela jiného a s nevinnými pohledy a úsměvy to nemělo nic společného.

Nepředstavitelně moc Taehyunga chtěl. Jak proti němu stál a tvářil se... prostě přístupně, a jak mu sám sebou opět voněl pod nos a rysy v jeho tváři najednou byly jakoby výraznější a ještě přitažlivější, Jimin se prostě viděl v nějaké pohodlné posteli, úplně nahý, obalený pouze Taehyungovým též nahým tělem, odpovídaje na jeho naléhavé polibky. A obával se, že dokud se sen nestane skutečností, už se nedokáže na nic jiného soustředit, včetně práce.

Už ani neřešil, kdy to všechno začalo, kdy si jeho tělo, srdce a mysl řekly, že budou tohoto muže milovat. Protože to prostě nemělo smysl. Stejně už na tom nemohl vůbec nic změnit, snad jen čekat, jestli to odezní samo. Ale proč by něco takového chtěl? Navzdory nepříjemnostem, jež jeho pocity pronásledovaly, se cítil podivně klidný a šťastný. Najednou mu bylo jedno, co na jeho volbu řeknou rodiče. Nebo budoucí manžel. Či kdokoliv jiný.

„Půjdeme se najíst?" navrhl Tae a Jimin přikývl. Mlčky se odebrali do jídelny a za chvíli se k nim připojil i pan Kim. Taeho matka byla ještě v práci. Jen co Mari začala nosit na stůl, muži začali jíst. Po zákusku pán domu oba mladíky opustil a vrátil se do své pracovny, kde už opět pracoval na nové knize. Taehyung se chtěl také zvednout, ale Jimin ho zadržel nečekanou prosbou.

„Neprojdeme se večer v parku?" zeptal se. Tae pozvedl nechápavě obočí.

„Procházka? My dva spolu?"

„Ano," přikývl tmavovlásek rozhodně.

„Nemyslím, že je to dobrý nápad..." začal Taehyung ne příliš přesvědčivě, tak ho Jimin utnul zvednutou rukou.

„Jestli se mi chceš vyhýbat, tak se vrátím domů. Mám se vrátit domů a oženit se s nějakým cizím chlapem?"

„To mi vyhrožuješ?" přivřel Tae varovně oči.

„Chci se s tebou večer prostě projít. Strávit nějaký čas mimo práci," uvedl to Jimin na pravou míru.

„Jednou se domů stejně vrátíš a oženíš s cizím chlapem," ušklíbl se Taehyung provokativně, až mu tmavovlásek měl sto chutí dát tečku mezi oči.

„Můžu si dělat, co chci, jsem dospělý. A ty, jestli nejsi zbabělec, budeš po večeři u kašny. Řekněme v půl osmé?" Jimin to sice položil jako otázku, ale odpovědět Taehyunga nenechal. Zvedl se od stolu a rychle z jídelny odešel, aby předák nedostal šanci znovu protestovat. Stejně se ještě uvidí při večeři, než se ukáže, jak moc velký má Taehyung strach.