Pride /vmin/✔️

~ 15 ~

Taeho vzbudil hluk z jídelny. Upřímně neměl zrovna klidné usínání po tom, co mu řekl Jimin ve stájích, ale když už konečně zabíral, uslyšel tlumený zvuk několika hlasů, jak se dohadují. V tomhle domě už neproběhla hádka několik let. Vlastně tu byl docela klid, než do jejich životů vstoupil ten umíněný kluk Park Jimin.

Taehyung se nedobrovolně zvedl a zafuněl nevolí. Snad mají ti, co se hádají pro své konání pádný důvod, jinak si otevře pusu taky a třeba i na matku.

Co přijel Jimin, vzal si Tae pokoj v přízemí. Jinak měl svou ložnici též nahoře a rozhodně lépe vybavenou, než Jimin. Přinutil matku, aby nechala pokoj pro jejich hosta připravit ve služebnickém stylu. Ostatní ložnice byly zamčené, kdyby náhodou Jimina napadlo slídit.

I proto dohadování dobře slyšel a vzbudilo ho. Vyšel na chodbu a dal se za zvukem, který s každým jeho krokem sílil, a hádka se navíc stupňovala. Rozeznal hlas matky i otce a pak dalších lidí, ale určitě mezi nimi nebyl ten, o kterém si myslel, že při rozpoutal. Tedy Jimin. Když vešel do jídelny, nestačil se divit. Dokonce si protřel oči, jestli ho neklamou.

V místnosti byli pouze čtyři lidé. Jeho rodiče a můj ty Bože, rodiče Jimina a stačilo pár slov, aby Taehyung pochopil, proč přijeli takhle v noci.

„Jedna věc je nechat ho tu pracovat, aby si zkusil, co je to tvrdě dřít za minimální podporu, ale tohle všechno snad děláme hlavně kvůli tomu, že..." v tu chvíli se paní Park zarazila a pohlédla na nově příchozího. „Kvůli němu!" ukázala na něj prstem. „Málem Jimina zabil! A ještě má milence. To jsme si nedomluvili, Minhee!" podívala se Jiminova matka na paní Kim. „Chci pro svého syna čestného a věrného muže, který nebude mít nějaké zatracené bokovky. Ještě mezi svými podřízenými!" dodala napruženě. Tae pozvedl obočí a založil si ruce na prsou.

„Teď jste mluvila úplně stejně jako váš syn. Má to mít po kom," zamračil se.

„Co si to dovoluješ?" postavil se vedle ženy její manžel, pohledem zabíjeje budoucího zetě.

„Prosím, uklidni se, Mijeong, Tae to tak samozřejmě nemyslel a tamto bude určitě strašné nedorozumění," naléhala na ni paní Kim. Taehyung se ušklíbl a jakoby nic si sedl ke stolu, kde si podepřel unavenou hlavu dlaní.

„Je mi líto, že jsem Jimina vyděsil, to jsem opravdu nechtěl, ale jinak mám svědomí čisté." Pokrčil rameny. „Někdo ho musel takhle vychovat a jiné rodiče asi nemá, ne?" pokračoval bez skrupulí. „A k té fámě. I on mi dnes večer něco takového řekl, ale vážně netuším, kde na to přišel. Jinak je Jimin docela chytrý kluk, proto nechápu, jak mohl jeho mozek vyprodukovat takovou blbost," povzdychl si.

Paní Park i její manžel druhou poznámku prostě přešli a již trochu zklidnění se ke stolu posadili též, následováni pány domu.

„Takže nemáš milence?" ujišťovala se Jiminova matka.

„Nemám, a i kdybych měl, prozatím je do toho všem přítomným houby," řekl Taehyung, což způsobilo, že v místnosti zavládlo ticho, protože měl víceméně pravdu. Ano, prohlásil, že si Jimina vezme, za určitých podmínek, ale tuto dohodu nijak neztvrdili, natož aby měla svědky. Za půl roku může být všechno jinak. A momentálně Jimin Taehyunga nesnášel, takže to na nějakou veselku nevypadalo ani tak za padesát let. A Tae byl přece jen muž, který měl přirozené potřeby. Kdyby si chtěl někde ulevit, byla by to jenom jeho věc. I tak by rád věděl, co Jimina dovedlo k takovým domněnkám.

„Jedná se o někoho konkrétního?" zajímala se jeho matka.

„O Jungkooka," odvětil Taehyung laxně. „Myslím, že je to reakce na moji otázku v autě," přemýšlel nahlas. „Jimin si asi myslí, že když jsem se na něj vyptával, tak s ním něco mám. Omlouvám se, ale nebaví mě teď namáhat mozek něčím tak složitým. Uvažuje takhle Jimin normálně?" otočil se na budoucí tchyni, která nejprve zalapala po dechu.