Běžela jsem luční kvítí abych unikla své smrti, své kruté smrti. Po dlouhém běhu jsem se zastavil na překrásné louce s malým jezírkem. Byl tam někdo, díval se do toho jezírka, pak se na mě podíval rozešel se ke mně. Lekla jsem se chtěla utéct ale chytil mě a usmál se na mě? " neboj maličká" řekl něžným hlasem " jsem Bill Cipher" řekl "j-já jsem windy" odpověděla jsem "těší mě" budova jsem mu ruku kterou s radostí chytl a potřebovala jsem si " Také mě těší" řekl " Chtěla by si život bez své maminky?" Zeptal se mě " Ano" Odpověděla jsem bezmyšlenkovitě " Tak pojď se mnou a já ti ho zařídím', chceš?" zeptal se vlídným hlasem a já se jenom zmohla v Tiché a roztřesené ano. Podal mi ruku a já si ji s radostí chytla a šla s ním do portálu co vykouzlil a tím začal můj nový život
The end of flashback
