twenty - six

386 36 11
                                    

,,Přidal bych tam fontánku s čokoládou." Řekl s úsměvem na tváři Joseph, přičemž prsty poklepal na můj, dle něj, neúplný seznam.

,,No já ti nevím, není to už trošku moc?" Zadívala jsem se na popsaný list papíru, na můj vkus toho bylo již opravdu příliš.

,,Hele, jsi organizátor ty nebo já?" Zasmál se.

,,No, jistě že ty, ale výzdobu a dekorace jsi svěřil mně a jídlo zase holkám, takže-..."

,,Hele, a nezapomněl jsi náhodou, že nejsi jediný organizátor ?" Obořil se na něj Gwilym postávající opodál.
Jen jsem si nad jejich nekonečným dohadováním povzdychla a kývla hlavou směrem k Veronice na náznak toho, že může začít s mými vlasy.

,,Jsou jako malí." Konstatovala, jakmile ke mně došla a vzala do rukou paruku, kterou mi hodlala nasadit na hlavu.

,,Hele já to slyšel!" Pronesl hlasitě Joe.

,,No to je taky dobře, myslím, že to bylo mířeno hlavně na tebe, Josephe." Zasmála jsem se a Veronica společně semnou.

,,Abych vás náhodou nevyškrtnul ze seznamu." Zamrmlal.

,,To bys byl pěkně v háji." Odpověděla mu zas pro změnu Veronica, přičemž hodila očkem po Gwilovi, který na ní, s úsměvem na tváři, mrknul.
Přišlo mi to opravdu roztomilé a tak jsem se ani já neubránila přihlouplému uculení.

,,Pokud někoho zajímá můj názor, tak já bych- ..."

,,Hlavně už žádná pyžama..."
Ben přerušil Joeho, který chtěl pravděpodobně vznést nějaký svůj další poznatek, načež se všichni ostatní, i včetně mě, začali hlasitě smát.

,,Přišel jsem o něco?" Přiřítil se k nám Rami.
Rychle jsem si vzala svůj seznam a schovala ho do kapsy županu.

,,Ale ne..." Mávnul nad tím rukou Ben, načež Rami se trochu nespokojeně zatvářil.

,,Řekl bych, že už nějakou dobu mi tady něco uniká." Mírně se zamračil a založil si ruce na hrudi.
Všichni se mu to snažili okamžitě vymluvit a začali si vymýšlet nejrůznější zástěrky pro naše zvláštní chování.
Samozřejmě jsem se k nim ihned přidala.
Sice jsem lhaní většinou rozhodně nepodporovala, ale tentokrát to bylo pro dobro věci.

Po chvíli Ramiho přesvědčování však do šatny vtrhnul Jimmy, jako obvykle se sluchátky na jednom uchu a štosem papíru v ruce, ohlašující náš zbývající čas na přípravu.
Nebylo ho zrovna mnoho a tak jsme naše plánování odložili, pro dnešek na neurčito, a začali se plně věnovat svým rolím ve filmu.

-

,,Co chtějí čtenáři vědět? Chtějí vědět co?!"
Zakřičel Rami do davu rádoby novinářů, přičemž se mi naprosto zatajil dech.
Jeho herecké výkony byly perfektní, dnes obzvlášť.
Věřila bych mu snad opravdu všechno, jen kdyby kolem nás nebylo několik kamer a spousta lídí ze štábu.

,,Stop!" Ozval se režisérův hlas a následně i klapka.
,,To bylo velice dobré. Myslím, že to máme."
Pronesl hrdým hlasem Dexter a poté to ještě prokonzultoval s pár lidmi okolo sebe, včetně hlavního kameramana.
,,Výborně, tak se tedy uvidíme zítra." Rozloučil se, když se všichni shodli na tom, že nahrávka na druhý pokus je perfektní.
Moc často se to nestávalo.
Obvykle jsme potřebovali pokusy nejmíň čtyři.

,,Uh, super!" Řekl překvapeně, ale zároveň vesele, Joe.
Od té nešťastné události s jeho otcem už přeci jen nějaký čas uplynul, takže byl většinu času opět energický a veselý.
Energický především když se jednalo o pořádání Ramiho narozeninové oslavy.
Nejspíš mu to hodně pomáhalo rozptýlit myšlenky, protože si v tom našel svůj určitý druh zábavy.

 𝐰𝐡𝐞𝐧 𝐦𝐲 𝐡𝐚𝐧𝐝'𝐬 𝐨𝐧 𝐲𝐨𝐮 | ben hardy Kde žijí příběhy. Začni objevovat