𝐰𝐡𝐞𝐧 𝐦𝐲 𝐡𝐚𝐧𝐝'𝐬 𝐨𝐧 𝐲𝐨𝐮 | ben hardy

thirteen

S tichým povzdechnutím jsem mobil odendala od ucha a odeslala Josephovi svou novou adresu.
Vážně jsem ho nechtěla rušit, nebo mu kazit jeho večerní plány, ale on si to nedal vymluvit a prostě zavěsil, zároveň jsem mu za to byla opravdu vděčná.

Asi za necelou hodinu, kdy jsem se na to marně snažila znovu přijít sama, se ozvalo urputné klepání na dveře.
Rychle jsem tedy seskočila ze židle a běžela otevřít.

,,Ahoj." Ozval se Joeův nadšený hlas ihned, jak jsem zatáhla za kliku.

,,Ahoj." Usmála jsem se a pustila ho dál.
,,Huh, co to máš?" Zvědavě jsem povytáhla jedno obočí, když jsem si všimla většího papírového sáčku v jeho ruce.

,,No, předpokládal jsem, že jsi ještě nevečeřela, tak jsem se cestou sem stavil v sushi baru a něco málo nám přinesl, taky jsem prozatím nestihl zaplnit svůj žaludek." Zasmál se a papírový pytlík mi podal.

,,Oh, to je moc milé, děkuju." Jídlo jsem od něj převzala a poté ho zavedla do kuchyně, kde jsem mu podrobněji popsala svůj malý problém.

,,To by mělo být celkem lehké, ne?" Uchechtl se, přičemž si vyhrnul rukávy u svého červeného svetru.

,,No..mně to tak lehké nepřišlo, vzhledem k tomu, že jsem se tady s tím přes dvě hodiny mořila a nic." Podala jsem mu jakousi příručku, která u toho ležela, ale podle mě byla stejně k ničemu.

,,Ale notak, to zvládnu i bez toho." Lehce povýšeně se zasmál a svazek papírů položil na linku.

,,No, když myslíš." Odfrkla jsem si a založila si ruce na hrudi.
Ne, že bych nevěřila jeho kutilským schopnostem, ale ani já nejsem úplně levá a nemohla jsem s tím téměř pohnout.

Vzal si do ruky šroubovák a vylezl na židli, na které jsem přes chvíli stála i já.
Na okamžik si skříňky jen prohlížel, přičemž si něco sám pro sebe mumlal a pak se dal do práce.

Pobaveně jsem ho pozorovala.
Moc mu to nešlo, i když musím uznat, že byl o něco dál než já.

,,Vážně nechceš ten návod?" Zasmála jsem se a zamávala před ním slabou papírovou knížečkou.

,,Ne." Máchnul odmítavě rukou a dál se se soustředěním výrazem snažil nasadit krémově bílá dvířka na skříňku.

,,Dobře." Protočila jsem očima nad jeho náhlou tvrdohlavostí a vyskočila si na kuchyňskou linku nedaleko něj.
Rozhodla jsem se, dát si trochu toho sushi, měl pravdu, ještě jsem se nestihla navečeřet.

,,Hej, ne že to sníš celý." Upozornil mě se smíchem, když jsem začala vybalovat jídlo.

,,Neboj." Zasmála jsem se a vložila si první maki kousek do úst.
Byl naprosto delikátní.

-

,,To je super, že máme stejný vkus na jídlo." Zkonstatoval Joe, mezitím co do sebe ládoval sushi.

,,To jistě." Zahihňala jsem se a ve vzduchu začala lehce pohupovat nohama.
Na to se jen usmál a dál se věnoval svému pokrmu.

,,Huh, ty..Joe?" Vypadlo ze mě po chvíli.

,,Hm?" Zvedl pohled od talíře a zvídavě se na mě podíval.

,,Víš, že už je asi deset a ty dvířka pořád nemáme." Hodila jsem hlavou směrem ke kuchyňské lince, na které jsem seděla.

,,Máme dvoje." Zasmál se.
,,A to je přesně o dvoje víc, než jsi zvládla ty." Zašklebil se.
Hodila jsem po něm jeden otrávený pohled, seskočila z linky a odnesla talíř do dřezu.
,,Podíval bych se na nějaký film." Vyhrknul z ničeho nic.