𝐰𝐡𝐞𝐧 𝐦𝐲 𝐡𝐚𝐧𝐝'𝐬 𝐨𝐧 𝐲𝐨𝐮 | ben hardy

fourteen

,,Takže jestli to chápu dobře, Ben opět trochu přebral a vyptával se tě na mě?" Podala jsem Veronice její ovocný čaj a usadila se ke stolu.

,,No právě že moc opile nevypadal." Řekla opatrně a usrkla si z malého růžového hrnečku, který byl nejspíš též součástí vybavení bytu.
Nechápavě jsem se na ní zadívala.
,,Možná se mu líbíš." Řekla najednou.
Zrovna jsem se chtěla napít svého čaje, ale v ten moment jsem se spíš začala kuckat

,,Což- že?" Vyprskla jsem s vykulenýma očima.

,,Neříkej mi, že tě to nenapadlo, když na tebe pořád tak civí, navíc sama jsi říkala, že v tom autě..."
Abych byla upřímná, ani při nejmenším mě to nenapadlo.

,,To vážně ne." Zakašlala jsem, přičemž ona se začala lehce hihňat.
Byla jsem si téměř jistá tím, že je to jen nějaká její teorie.
Protože Benovo, podle ní, civění rozhodně nenaznačovalo zalíbení, spíš pravý opak.
A s tím vyptáváním jsem předpokládala, že mě chce jen nějak ztrapnit, nebo se prostě pobavit na můj účet.
,,V tom autě měl přihlouplé řeči a taky alkohol v krvi, rozhodně to nebyla konverzace, kterou navazuješ s osobou, která se ti líbí."
Ona na to jen se smíchem pokrčila rameny a dál upíjela ze svého čaje.
,,No dobře, dost o tom. Jak jsi si to včera jinak užila?"

,,Ale bylo to fajn. Zůstávali jsme u Gwila doma. S Polly jsme ho po pár panácích učili námořnický taneček, škoda, že jste to s Joem neviděli, bylo to dost zábavné, i když myslím, že Lucy má video." Začala se smát nad svou vzpomínkou ze včerejšího večera.
I můj výraz se změnil na o něco veselejší.
,,A vážně ty a Joe..nic ne-?"

,,Ne, Ve, neboj, byla by jsi tady první, komu bych řekla, že jsem si s někým něco začala, ale s Josephem jsme pouze přátelé a skoro si troufám říct, že už dobří přátelé."
Po chvíli uznale pokývala hlavou a tím jsme téma já a Joe pro nějakou dobu uzavřely.

-

,,On pořád spí?" Zeptala se bruneta prohlížející si naši včerejší práci na kuchyňských skříňkách, která nebyla zrovna moc rozzsáhlá, ale alespoň něco jsme stihli.

,,Nojo, asi jo." V tu chvíli jsem si vzpomněla na pochrupujícího Joea.
Už bylo něco kolem jedenácté a z obývacího pokoje se zatím neozval ani jediný zvuk, nebo náznak pohybu.
Rozhodla jsem se tedy, že půjdu zkontrolovat jeho životní funkce.
Když jsem došla do vedlejší místnosti, to co jsem uviděla mě opět rozesmálo.
Joe ležel obličejem na pohovce, stále objímal jeden z polštářů, deku měl přehozenou skoro přes celou hlavu a jedna noha mu padala z gauče dolů.

,,Ve, pojď sem, to musíš vidět." Zavolala jsem na ní z obýváku.
Během chvíle stála vedle mě a též se smála Josephově velice zajímavé spící poloze.

,,Neměli bychom ho už probudit?" Položila mi spíš rečnickou otázku, jelikož než jsem stačila cokoli odpovědět, seděla vedle něj a jemně s ním cloumala.
,,Joeeee." Vydechla hlasitě po chvíli, když se ani nepohnul.
,,To je jako mrtvej nebo co ?" Zeptala se udiveně, protože nereagoval ani na malou facku, kterou mu dala.
Trochu jsem se zamyslela a přešla k ní.

,,Tyrannosaurus, Joe!" Zaječela jsem v blízkosti jeho obličeje, samozřejmě ne až tak, aby kvůli tomu ohluchl.
V tu chvíli vytřeštil a vystřelil do sedu.

,,Co, co co??" Koktal zmateně, přičemž jeho zrak těkal z jedné strany na druhou.
Já i Veronica jsme se samozřejmě okamžitě znovu hlasitě rozesmály.

,,Hej.." Na hlavě mi přistál malý polštář.
,,To nebylo moc hezký." Zamrmlal mračící se Joe a napřahoval se dalším polštářem směrem k Veronice.