Lutteo- Vše nemožné je možné ✅DOKONČENO✅

25. Kapitola

Jdeme s Matteem směrem ke mně domů, držíme se za ruce a povídáme si, co všechno se dělo, když jsme spolu nemluvili. Když mluvil Matteo, ucitila jsem někdy stud za své chování. Podle toho co mi povídal, jsem mu musela také hodně ublížit. Hodně jsem ho ignorovala a ještě ke všemu jsem mu říkala ošklivá slova. Teď bych to všechno nejraději vzala zpět.

".....a s Ámbar se od té doby nebavíme." dokončila jsem svůj příběh. Matteo byl celou dobu potichu a poslouchal, aspoň myslím, že poslouchal. Zastavila jsem se a zatáhla ho, aby se taky zastavil.

"Co se děje?" chvíli trvalo, než se na mě podíval.

"Nic. Co by se mělo dít? Jsme konečně spolu, takže konečně se nic neděje." dal mi malou pusu na nos, která byla divná, moc napjatá.

Zmateně jsem se na něj podívala.
"No tak, Matteo. Já tě znám. Co se děje?"

Povzdechl si. "Já zapomněl, že když něco chceš, tak se toho jen tak nepustíš." zasmál se. "Já jen... kdyby-kdybych ti to řekl dřív, kdybych prostě na tebe naléhal víc, takové věci třeba s Alexem by se nemuseli ani stát. Nebo ty hádky se Simónem, že v podstatě všechno co se ti dělo za poslední tydny, mužů já a-"

"Mlč." skočila jsem mu do řeči a položila dlaň na pusu. "Tohle neříkej, jasné? Ty jsi měl důvod, proč si byl s Ámbar. To já jsem byla ta hloupá, která radši si něco pomyslí, než si to vyslechne. Kdybych na tebe nebyla tak ošklivá, mohli jsme si oba to trápení odpustit. Ty nejsi ta příčina, která za všechno může, jasné?"

Pomalu kývl. Pustila jsem dolu ruku a hned na to, jsem ji měla v Matteovych vlasech, protože mě začal líbat. Tohle bych mohla dělat celý dny, pomyslela jsem si. Když se odtáhl, chvíli se na mě díval.

"Víš, bylo hodně těžké ten večer odejít, když jsi mě polibila. Ale ten večer jsem si uvědomil, ehm teda, já už to věděl dávno, ale ten večer jsem si proste byl jistý, že-" nachvili přestal, zhluboka se nadechl a pak řekl: "Že tě miluju, Luno."

Musela jsem se usmát. Zářivě jsem se usmála. "Já tě taky miluju." polibila jsem ho, "Možná víc, než si myslíš. Ale když jsi to před chvíli zmínil, tak se musím zase zeptat." odtahla jsem se pomalu od neho.

"Co jste řešili s Alexem?"

Pomalu si povzdechl. "Nic důležitého, ano? Jen jsem mu vysvětlit, jak se věci mají."

Zamračila jsem se. "Což znamená?"

"Aby se mezi nás už nepletl." zašeptal tak tiše, že jsem ho malém neslysela.

"Matteo-" chtěla jsem mu něco říct, ale zarazil mě polibkem. Už vi, že se k tomu nebudu vracet.
-----------------

"Už jsem doma!" zakřičela jsem do domu, když jsem zavřela dveře.

"No, už bylo na čase, Luno. Zítra máš ještě školu. Prázdniny ti začínají, až za několik dní." připomněla mi mamka.

"Vždyť už půjdu spát." zakroutila jsem očima a pomalu šla po schodech, když se najednou přede mnou objevila Ámbar. Chvíli jsme se na sebe jen tak divaly, když najednou řekla: "Omlouvám se."

Vykulila jsem oči. "Luno, mrzí mě, co jsem ti provedla a co jsem ti chtěla provézt. Já-já jsem proste zpanikařila, když jsem se rozešla s Matteem a hrozně moc věci se najednou nahrnuly. Nezasloužila sis to ani ty, ani Matteo, ani tvoje rodiče. A děkuji, že si mě neprozradila. Když jsme vás viděla na Openu, uvědomila jsem si, že se mezi vás plést nemůžu, a i kdybych chtěla, nevyšlo by mi to. Protože i když jsem se snažila, abych vás rozdělila, jste zase spolu a je vidět, že se milujete. Mrzí mě to všechno." vydechla.

Přistoupila jsem k ní a objala. "Odpouštím ti. Jsem na tebe porad naštvaná, ale uvědomila sis, že je to bylo špatné." odtahla jsem se, abych ji viděla do očí. "Takže Jo, všechno zapomenuto?" natahla jsem k ní ruku a ona mi ji hned stiskla.
--------------

"Řekni mi všechno! Všecičko." naléhala na mě Nina, když jsem přišla druhy den do školy.

"A co chceš přesně vědět?" usmála jsem se a dělala, že nevím o čem to mluví.

"Ty a Matteo!" praštila mě do ramene. "Ten polibek, to vystoupení, to všechno!"

"No, takže-chodíme spolu!"

Vyjekly jsme obě zároveň.

"No konečně, Luno. Že vám to ale trvalo."

"Já vím, já vím. Ale ten včerejšek byl vážně kouzelný. A ani jsem to neplánovala, proste jsem tam na to podium vyšla. A teď už snad bude všechno v normálu. Tak třeba Ámbar. Včera, když jsem přišla domu, se mi za všechno omluvila."

Nina na mě vykulila oči. "Jo, takovou reakci jsem taky měla." zasmála jsem se.

"A co-co jsi ji na to rekla?"

"Že ji odpouštím. Jsem na ní porad naštvaná, ale uvědomila si, že to všechno bylo špatný a mě nebaví se s ni porad ignorovat a podobně." pokrcila jsem rameny.

"To je teda novinka, že za tebou přišla a omluvila se."

"A co ty a Gastón? To vaše vystoupení, bylo moc pěkný."

Nina se zacervenala. "Jo, taky doufám, že už všechno mezi námi bude v normálu."

"Taky vám to trvalo se dat dohromady, ale jsem za vás moc šťastná."

"Ale, ale, našli jsme konečně naše dvě nejkrásnější dívky." zvolal na nás Matteo, který k nám přicházel s Gastónem.

S Ninou jsme se na ně zářivě usmáli a objali je.

"Nechcete někam po škole zajít?" zeptal se nás všech Gastón.

"Myslíš, jako dvojité rande?" povytáhla jsem obočí.

"No-jo. Teď už konečně něco takového můžeme dělat." zasmal se.

"No tak jo!" souhlasili jsme.

Dámy a pánové, moc doufám, že jste si užili tuto kapitolu a celkovo celý příběh! 💯 Už je to přes rok co jsem začala psát tento příběh a jsem ráda, že jsem ho dokončila a že vám se líbil.
Už od začátku jsem věděla, že Luna a Matteo budou spolu o tom nebyl pochyb, tak snad jste spokojeni, jakým způsobem se dali dohromady ❤️
Snad se někdy k tomuhle příběhu vrátíte a začnete číst znova! Byli jste úžásní. Psali jste komentáře, říkali jste, jak se vám to libi atd.. a já si toho neskutečně vážím. Tisíceré díky ❤️❤️❤️ Tak snad zase u jiného příběhu. Luna a Matteo mají svůj šťastný konec, tak kdo bude příště? 😄

KONEC