Lutteo- Vše nemožné je možné ✅DOKONČENO✅

15. Kapitola

"Slyšel jsem o tobě." řekl Alex.
"A co, prosím tě?" zamračila jsem se.
"Slyšel jsem, že výborně bruslíš." usmál se. Oddychla jsem si.
"Jo, neřekla bych výborně, ale ano, bruslím."
"A prý jste toho už hodně vyhráli."
"No jezdíme po soutěžích, a některé jsme vyhráli. Ale nejsme pořád na takové úrovni, na které bysme chtěli být." pousmala jsem se.
"Rád bych se na tebe někdy koukl."
"Hm.. to není dobrý nápad. Víš, já jsem teď na pár tréninku nebyla, i ikdyz máme za chvíli nějakou soutěž."
"Co je s tebou?" koukl se na mě a zastavil.
"Cože? Nic."
"Víš, já se s tebou snažím navázat konverzaci, ale ty jsi úplně jinde." zasmál se.
"Promiň, já... je toho na mě poslední dobou moc."
"Já vím, že jsem jenom nějaký cizí kluk, ale nechceš mi říct, co se ti děje?"
"No-" nestačila jsem odpovědět.
"Bude ti lépe, když to ze sebe konečně dostaneš." usmál se.
Má pravdu, uleví se mi, ale nemusím mu říct všechno. Jen to, co potřebuji ze sebe dostat.
"Víš, poslední dobu se toho hodně stalo, a nebyly to pěkné věci. Měla jsem kamaráda, se kterým jsem se pohádala, a on potom díky tomu, uvěřil jedné holce, která je ke mně... zlá. A ta holka mi chtěla něco udělat a s tím ji pomáhal jeden kluk, kterého jsem měla... ráda. Takže teď jsem tak nějak sama, samozřejmě jejich vinou, ale pravda je, že ty jsi teď asi první člověk, se kterým jsem promluvila za tenhle týden."
"To je mi moc líto, to co se ti stalo. Neváží si tě, když ti tohle provádí. Mrzí mě, že se trápíš, ale pro to jsem tady. Jsem teda pro tebe trochu cizinec a ani jsi nejsi jistá jestli nejsem nějaký sériový vrah, nicméně, začneme od začátku. Budeme kamarádi, se mnou urcitě přijdeš na jiné myšlenky, domluveno?" čekal na mojí odpověď.
"Fajn." podala jsem mu ruku. On mi ji přijal.
"Jsem Luna."
"Já jsem Alex, moc rád tě poznávám." cukaly mu koutky.
"Nápodobně." po pár vteřinách jsem se rozesmála a on se mnou. A po několika týdnech to byl pravdivý smích a né žádný falešný. Nebudu na nikoho myslet, nebudu mít výčitky svědomí, že jsem nešla do školy. Nemůžu porad sedět na zadku a čekat na zázrak. Chci být tady. Chci se smát a ne plakat.

Nejsem si jistá, jestli se chci vrátit k bruslení, protože na to nemám žádnou chuť, ale nenechám nikoho, aby mi to zničil. Nikoho.

Další kapitolka, která už je 15! Toto utíká! 😁
A jak se těšíte na Ježíška? 🎄 Je hrozné, jak to tak rychle uteklo, ne? Celý měsíc se těšíte na jeden den, který uteče jako voda. 🎄 Co si přejete?