Lutteo- Vše nemožné je možné ✅DOKONČENO✅

13. Kapitola

Najednou mě pohltil takový vztek, že jsem ani nevěděla, co dělám. Vběhla jsem do obýváku.
"Co jsi to právě teď řekla?!" vykrikla jsem.
Oba dva najednou ztuhli. Simón se sem taky přidal.
"Zvopakuj to!" udelala jsem k ni par kroku, protože ke mně byla zády. Mattea jsem odstrčila. Teď jsem jí koukala do očí.
"Co jsi to tady říkala, Ámbar?" zaseptala jsem.
"Ty odposloucháváš cizí rozhovory, Lunito? To se nedělá."
"Přestaň!" křikl Simón. Stal u dveří, takže je pro jistotu zavřel, aby nás nikdo neslyšel.
"Zvopakuj to, co jsi teď právě říkala Matteovi."
"Říkala jsem mu, jak se nám tahle oslava povedla, že Matteo?" hodila po něm významný pohled.
Matteo se koukl nejdřív na Ámbar, potom na mě a poté i na Simóna.
"Jo. Nic jiného neříkala, takže klídek, kytaristo."
"Nelži, Matteo! Aspoň teď nelži! Slyšeli jsme, co ti říkala! A ty jí ještě chráníš?!" vyjela jsem po něm.
"Já chráním tebe!" křikl.
"Nech, Lunu na pokoji, Matteo." pomalu se přiblížil Simón k nám.
"Hele, ty se do tohle nepleť, jasný? Ty tady nemáš ani co dělat!" řekl Matteo.
"Cože? Je tu Luna, takže tu mám co dělat! Jsem její nejlepší přítel." křikl Simón.
"Vážně? To se mi tedá nezdá, nějakou chvíli si byl kamarád na baterky!"
"Ty máš co říkat!"
"Tak dost!" křikla jsem. Oba dva se na mě koukli. "Teď tady nebudeme řešit vás dva!" otočila jsem se zpátky na Ámbar. "Věděla jsem, že jsi zlý člověk, ale že jsi schopná i tohohle! Děláš všechno pro to, jen abych odtud odešla." odvrátila jsem od ní pohled.
"A ty," podívala jsem se na Mattea, "Ty si mě taky ranil. Nemluvil jsi se mnou, vyhýbal jsi se mi, přinutil jsi Gastóna, at s námi nemluví...a ještě ke všemu chráníš i teď, v téhle situaci Ámbar. Zklamal si mě, Matteo."
"Luno.., tak to není. Já takhle chráním tebe." řekl zmučeně. Ještě naposledy jsem se na něho koukla a potom odešla z mistosnosti. Nechala jsem je tam. Všechny tři. I Simóna. Možná se mi chtěl omluvit a pomoct mi, ale i on mě zradil. Věděla jsem, že jsem sem neměla chodit.