Omyl nebo osud?

Hodnej kluk

Ondrovi je 14. Chodí do 8. třídy, učí se hodně dobře a celkem je dost šikovnej. Co se týče chování je to trošku jinak. Jak David s Mery v jeho věku, tak i Ondra má dost problémů. Od těch "nevinných" srandiček se špendlíkama až po to, že se "popral" s učitelem. David s Mery to řeší jen ve škole. Doma ne, protože za prvý nebyli jiní a za druhý by to stejně nebylo k ničemu. Ondra je jinak hodnej kluk, doma se všim pomáhá jenom ve škole má problémy. S Davidem i Mery má spíš takovej kamarádskej vztah než syn s rodičema. Taky to bude asi tim, že ho měli poměrně brzo a jsou jak David, tak i Mery ještě takový přerostlí puberťáci.
Je ráno. David s Mery za chvilku vstávaj do práce a Ondra do školy.
David se vzbudil první. Koukal se na Mery jak spí. Usmál se a začal jí líbat na krk.
D: ,,Lásko vstáváme." pohladil jí po tváři.
M: ,,Mmmm, ještě chvilku Daví." zamumlala a zahrabala se do peřiny.
D: ,,Tak jinak." usmál se a zašel Mery pod peřinu a za kraťásky. Začal ji dráždit.
M: ,,Ttohle jsme si nenedomluvili." vzdychala potichu Mery.
D: ,,Tak když tě nemůžu probrat, tak musim takhle no." usmál se a vzepřel se nad Mery.
M: ,,Za chvilku přřijde Ondraa."
D: ,,Mě to nevadí." usmál se šibalsky.
M: ,,Tak ale rychle."
David se usmál a rychlostí blesku ze sebe i Mery sundal oblečení co mají na spaní. Na nic nečekal a vnikl do Mery. Trošku víc tvrdšeji než obvykle a Mery dost nahlas vzdychla.
D: ,,Pšššt." zasmál se David a začal přirážet.
M: ,,To nenešlo." vzdychala Mery. Najednou slyšeli dveře od pokoje. David přestal, ale nechal ho v Mery.
Ondra zaklepal na dveře.
O: ,,Mami? Tati? Spíte." když se nikdo neozval, tak šel pryč.
D: ,,Hodnej kluk." usmál se David a začal přirážet znova. Mery vzdychala co nejvíc potichu to šlo, ale David schválně občas přirazil víc a Mery vzdychla víc nahlas. Za chvilku byli oba dva na vrcholu. David ho vyndal a udělal se Mery na břicho.