Omyl nebo osud?

Už to neřeš

David se dal jakštakš do kupy. Vzal si malou krabičku do ruky.
E: ,,Co tam máš?"
D: ,,Poděkování za mimíse."
Mi: ,,Ukaž."
David to otevřel.

D: ,,Snad se jí to bude líbit, je to zlatý."
E+Mi: ,,Krásný."
D: ,,Jo?"
Mi: ,,To si piš."
D: ,,Tak jedem?"
Mi: ,,Jo."
E: ,,Já zůstanu doma a trošku to tady vyzdobim."
D: ,,Ok."
Míša s Davidem se vydali do porodnice.
David potom zazvonil na zvonek.
Se: ,,Ano?"
D: ,,Hofbauer, jdu za přítelkyní a synem."
Se: ,,Ano, běžte na 3."
D: ,,Díky."
David zaklepal a vešel. Mery zrovna malýho kojila.
D: ,,Ahoj, můžeme?"
M: ,,Ahoj,no jasně." usmála se Mery. Míša vešla hned za Davidem.
D: ,,Tady sem ti něco přinesl za toho našeho poklada.
M: ,,To si nemusel Daví." usmála se a dala mu pusu.
Mery otevřela krabičku.
M: ,,Ty si blázen. To muselo bejt drahý!"
D: ,,Pro tebe všechno." dal jí pusu a připnul na krk.
M: ,,Děkuju."
D: To já tobě."
Mi: ,,Ahoj Maruško. Tak co? Jak ti je?"
M: ,,Teď už jejlíp jak může."
Mery dokojila malýho a Míša si vzla prďolku na odříhnutí. Ten si potom krknul.
M: ,,No jo, celej tatínek😂."
D: ,,No ha ha ha."
Mi: ,,Už se ti pochlubil co vyvedl?"
M: ,,Ne co?"
Míša jí to vyprávěla a Mery se smála.
M: ,,Ty si mamlas Daví😂."
D: ,,Děkuju za lichotku." řekl "uraženě" ,,Dáš mi toho našeho mimíska?"
M: ,,Na." podala mu ho a David si ho vzal.
Nalej na něho mžoural svýma modrýma očíčkama a držel ho ručičkou za prst.

D: ,,Ondrášku." pohladil ho po nosánku. Malej se trošku zakřenil, ale brečet nezačal. ,,Tak jdeme?"
M: ,,Ještě musim počkat na doktora."
Mi: ,,Jsem na tebe pyšná jak si to všechno zvládla. A je mi líto, že jsem vám tenkrát řekla, že vám nebudu pomáhat."
M: ,,Už to neřeš mami, hlavní je, že tady pro maličkýho budeš."
D: ,,Přesně tak Míšo, člověk ve vzteku řekne něco, čeho lituje."
Po necelý hodině se vydali domu. David pyšně nesl sedačku a druhou rukou se držel s Mery.