Maybe This Time [CZ]

Prolog

Před 2 lety

Alyson

„Už je pozdě, půjdeme už domu." Řekne mi můj bratr a zvedne mě ze země. Pár cestující na letišti, kteří projdou kolem nás, se na nás otočí a začnou něco šeptat nebo jenom koukají.

Harry mě přivine blíž k sobě a vede nás ven. Jakmile překročíme automatické dveře, projde mi po zádech mráz. „Počkej tady, jo? Dojdu pro auto." Oznámí Harry a nechá mě stát samotnou před vchodem budovy. Utřu si tváře od slz a obejmu paže kolem těla. Je pryč. Je to jediné slovo, co mi zní v hlavě. Zavřu oči a snažím se zastavit proud slz. Je pryč. Hrozně mě bolí hrudník. Bolí mi srdce.

Otevřu oči a uvidím před sebou černou dodávku. Když se chystám vykřiknou nebo něco říct, vtáhnou mě dovnitř dva muži v černém obleku a auto se dá do pohybu. Je tu strašná tma a ty ruce mě stále drží. Nemůžu se hýbat. Cítím paniku po celém těle. „Prosím, nehýbejte se, slečno Collinsová, už i tak je tady těsno." Ztuhnu. Zamrkám, když se v autě rozsvítí a ukáže mi jejich tváře. „Lepší." Promluví muž středního věku. „Jak pak se máte? Kávu?" Jeden z jeho poskoku mu podá hnědý kelímek, odkud musí vonět espresso. Zírám na něho jako omráčená. „Tak ne." Řekne. Pomalu se napije kávy.

„Do prdele, pusťte mě, ty psychopate!" Začnu kopat nohama jako šílená, ale ty ruce mě drží pevně na místech, že z toho budu mít modřiny. „Najdi si jinou loutku, magore!" Jedny ruce z každé strany mě chytí za kotník a než stihnu mrknout, tak mám svázané nohy.

„Pozor na slovník, Alyson." Změní se jeho tón hlasu i výraz v obličeji. Přestanu se snažit a začnu na něho vražedně zírat. To je všechno jeho vina!!! To on tohle zavinil! To on mi zničil život!

Sklopím oči na zem. „Co chceš?!" Vyprsknu tu otázku dřív, než si ho stačím rozmyslet.

„Chci, aby jsi pro mě pracovala, Alyson." Nakloní se ke mně. „Buď moje oči a uši. Staň se mým špehem." Začnu se smát a zvednu hlavu, aby se mi mohl podívat do oči.

„Ani za milion dolaru!" Plivnu mu na obličej. Jeho vycvičené opičky mě pevně stisknou k zemi, že mám pocit, že mi začnou brzy praskat kosti. Vintrious nakrčí nos a narovná se. Ze svého nóbl obleku vytáhne kapesník a začne utírat moje sliny.

„Nemám problém je sehnat." Hodí jednomu z poskoku špinavý kapesník a ten mu podá nový. Poskládá kapesník a uloží ho do kapsy saka. „Rosalyn a Nathaniel na to hned kývli." Přestanu se smát. „Ano, hned přijali moji nabídku, aniž by začali se nějak bránit. Prostě řekli ano! Tak co, Alyson?"

„Ne!" Vykřiknu. „Nebudu ti dělat loutku!" Skoro spadnu na zem, jak se dodávka prudce zastaví.

„Brzy změníš názor." Sevření se povolí. I hned se zvednu na nohy a promnu si zápěstí. Otevřu dveře a vyskočím ven. Rozhlednu se, kam mě to vzal, ale i hned se přestanu otáčet do stran, když mi dojde, kde jsem. Jsem na letišti! Takže jsme jenom obešli parkoviště? „Slečno Collinsová?" Otočím se dozadu. A uhnu právě včas, když ve vzduchu proletí něco tenkého a malého mě to zasáhne. „Až si to rozmyslíte, zavolejte!" A dodávka se dá do pohybu a zmizí ve tmě.

Otočím se a podívám se na tu věc na zemi. Dojdu k němu. Je to jenom vizitka s jménem na beztak falešnou firmu jako maskovaní a telefonním čísly. Za sebou uslyším motor od auta. „Aly!" Ozve se Harry. „Rychle naskoč! Rodiče budou brzy doma, ať z toho nemáme průšvih!" Zavolá.